První svobodné volby. Místo Facebooku plakáty, nastupující superstar Klaus a euforie června 1990

16. září 2019

Mohlo by se zdát, že volby jsou teď skoro pořád. Facebook plní tváře politiků doufajících v náš hlas a mnoho lidí si jen těžko umí představit, jak se dělala politika v době, kdy žádné sociální sítě ani internet neexistovaly. Kampaň prvních svobodných voleb se u nás rozjela na jaře roku 1990. Kampaň, kterou téměř nikdo neuměl dělat, navíc v časech, kdy nejvyspělejší technologií byl fax. Jak probíhaly první krůčky budování demokracie? Poslechněte si první díl série Po sametu.

Česko si připomíná 30. výročí sametové revoluce. K naší moderní historii už patří i třicet porevolučních let, která však ti nejmladší posluchači Radia Wave zčásti znají jen z vyprávění. V podcastové sérii Po sametu proto zkoumáme deset zásadních polistopadových milníků, které formovaly naši současnost. Vracíme se na místa, kde konkrétní události probíhaly, hovoříme s lidmi, kteří byli jejich součástí. Podcastem provází Vítek Svoboda a o dvě dekády zkušenější Lucie Vopálenská, tedy novinářka, která události zažila a moderátor, který se na ně díval dětskýma očima. Poslouchejte deset příběhů, které ovlivnily dobu, ve které žijeme, na wave.cz/posametu.  Přihlaste se k odběru podcastu na wave.cz/podcasty.

Je horko, v centru Prahy se motají zmatení turisté a na sbíječku jim k tomu hrají dělníci. Vedle opraveného Národního muzea stojí jeho „nová“ budova. Tak nová ale zase není. Obrovská stavba byla na přelomu režimu sídlem Federálního shromáždění. Teď před tímhle monumentem stojíme s Lucií Vopálenskou, je nám horko a čekáme na Marka Bendu, poslance za ODS, který se jako mladý kluk podílel na budování tuzemské demokracie.

„Ta doba byla neuvěřitelně hektická. Bylo rozhodnuto, že budou předčasné volby, a začaly složité diskuze, jestli bude Občanské fórum kandidovat. Pak se jela permanentní volební kampaň. Stejně jako jsme v listopadu věděli, že musíme vyjet ven, přesvědčit lidi, že má dojít ke změně, tak jsme věděli, že první půlrok máme na to, abychom přesvědčili občany, že je Občanské fórum tou správnou alternativou,“ říká nám Benda, když vstupujeme do jednacího sálu. Občanské fórum nakonec kandidovalo a v prvních svobodných volbách drtivě porazilo všechny zbylé strany se ziskem poloviny všech hlasů. Volit tehdy přišlo těžko uvěřitelných 96 procent voličů a voliček.

Jak se nezkušeným politikům a političkám podařilo dostat k volbám skoro všechny občany, když svobodná média, marketingové agentury nebo internet měly teprve vzniknout? „Nejenže neexistovaly sociální sítě, do značné míry neexistovaly ani noviny. Jezdili jsme po celé zemi a lepili plakáty,“ vysvětluje nám Benda, vzápětí ale dodává, že veřejnost na začátku 90. let zajímala politika mnohem více než teď.

Sám se aktivně účastnil už sametové revoluce a v roce 1990 byl poslancem České národní rady, předchůdce Poslanecké sněmovny. Jako jednadvacetiletý mladík tak stál u velkých politických i společenských změn. Když si představím, že mám v jednadvaceti bourat jeden režim, kandidovat ve volbách a potom začít stavět nový, nejsem si jistý, v čem bychom tu teď všichni vlastně žili. I kolegyně Lucie Vopálenská se po revoluci angažovala ve studentském výboru, takže jsem tu jediný, kdo už tak trochu přišel k hotovému. Proudí kolem nás davy turistů, kousek od nás svítí slavné žluté M a na Václaváku kdosi pokřikuje něco o Kristu. Tohle všechno bylo před třiceti lety utopií. Dochází mi, že já svět ani jinak neznám, a cítím asi něco jako vděk. Pak ale přijdu k troskám Transgasu a myšlenky a pocity se mi zase rychle promění.

Povídání s Markem Bendou o čerstvě narozené demokracii, politikaření ve dvaceti letech nebo analogové kampani roku 1990 bylo moc zajímavé, prohlídka Federálního shromáždění taky. Pusťte si celý první díl série Po sametu, stejně jako rozhovor s politologem Milošem Gregorem a historičkou Adélou Gjuričovou. Dozvíte se v nich třeba i to, proč byl Václav Klaus první porevoluční superstar. A Havel influencer. Fakt.

První svobodné volby v červnu 1990 byly vyvrcholením sametové revoluce v Československu. Po více než 40 letech mohli jít lidé svobodně volit. Političtí nováčci měli pouhých šest měsíců na to, aby oslovili voliče. Do voleb se přihlásily desítky stran a hnutí. Hlavními favority voleb byly české Občanské fórum a slovenská Veřejnost proti násilí. Kandidáti se ucházeli o křesla v československém Federálním shromáždění a v republikových národních radách. Demokratické strany v kampani slibovaly svobodné a demokratické Československo a návrat do Evropy. Ve volbách nakonec získalo Občanské fórum v českých částech parlamentu nadpoloviční většinu křesel. Mandát od voliček a voličů získala řada lidí bez politických zkušeností. „Vládu národní oběti“ díky pověření prezidenta Václava Havla sestavil Marián Čalfa, člověk spjatý s komunistickým režimem. Vláda měla za úkol nastavit cestu k demokraticky fungujícímu státu. 

autoři: vis , luv
Spustit audio