Psilocybin by mohl pomoci pacientům s depresí, kterým nezabírají léky, říká psychiatr Jiří Horáček

Psychiatrie jako obor tak, jak ji známe dnes, vznikala v polovině 20. století. Ve stejné době byly objeveny i psychoaktivní látky, které na popularitě získávaly od 50. let, a už tehdy se lékaři domnívali, že by mohly významně pomoci psychiatrickým pacientům. Útlum výzkumných aktivit přinesly regulace psychoaktivních látek po roce 1971.

Druhá vlna výzkumů přišla s přelomem milénia. „Největší pozornost je věnována psilocybinu a ketaminu, které skýtají možnosti využití v léčbě deprese či v psychoterapii,“ říká v Diagnóze F psychiatr, neurovědec a náměstek pro vědu a výzkum Národního ústavu duševního zdraví profesor Jiří Horáček.

Čtěte také

Žít bez deprese a umřít smířený. Antidepresiva nepomohou každému, věda zkoumá psychedelika, říká profesor Horáček

Výhodou psilocybinu je, že na depresi zabírá rychleji než běžná antidepresiva, není nutné jej užívat denně a může pomoci i pacientům s takzvanou farmakorezistentní depresí – tedy těm, kterým dostupné léky jednoduše příliš nezabírají.

„Účinek se dostavuje v řádu hodin, spustí se neuroplastické změny v mozku a důležité pak je, jak dlouho tento účinek vydrží následně bez toho, aby měl člověk v krvi psilocybin a mohl normálně fungovat,“ vysvětluje princip účinku Horáček. Od laické automedikace nicméně odrazuje, halucinogeny podané bez náležitého settingu mohou depresivní stavy prohloubit do nečekaných hlubin.

Jak v praxi probíhají výzkumy účinků halucinogenů? Jak vypadá depresivní potkan? A kdy je reálné, že se budou halucinogeny na depresi předepisovat i u nás? Poslechněte si Diagnózu F s profesorem Jiřím Horáčkem.