Psychedelické plakáty, japonská grafika. Smithsonian Design Museum zdigitalizovalo svoji sbírku

22. září 2017
Plakát k výstavě Rokuro Taniuchi v Seibu Department Store, 1981

Cooper Hewitt, budova známá jako Smithsonian Design Museum, je výstavní prostor v New Yorku plný designu.

Instituce, ve které si prohlédnete návrhy aut, současných i historických interiérů, ale také třeba psychedelické plakáty, zdigitalizovala 92 procent své sbírky. Přehledná stránka, rozdělená do kategorií, obsahuje přes 200 tisíc exponátů, od límce z 19. století přes 143 děl japonského grafického designu až po architektonické návrhy 20. až 21. století. Výživná sbírka věhlasného amerického muzea má také oblíbený random mód. Takže pokud nevíte, co se sebou, klikejte a vzdělávejte se.

Spustit audio
  • Výtvarné umění
  • Krátká zpráva
  • Předstíraný orgasmus kazí vztahy. Novomanželé by si měli o sexu povídat, vyplývá z nové studie

    20. červenec 2018
    Orgasmus

    Necelá polovina novomanželů nedokáže odhadnout, jak často uspokojí při sexu své partnerky.

    Vyplývá to z výsledků studie zveřejněné v časopise The Journal of Sexual Medicine, do které se zapojilo 1 683 nově sezdaných heterosexuálních manželských párů. Z výzkumu vyplývá, že orgasmu muži dosáhli v 87 % sexuálních styků, ženy potom v necelé polovině souloží. Novomanželky měly na škále od jedné do pěti určit, jak často mají při sexu orgasmus. Jednička znamenala 0–20 % případů, pětka potom 80–100 %. Potom měli to samé říct o svých ženách manželé. Informuje o tom web Daily Mail. Celých 43 % mužů nesprávně odhadlo, jak často dokázali uspokojit své partnerky. Čtvrtina si potom myslela, že jejich manželky vyvrcholily častěji, než tomu tak opravdu bylo. Podle vědců je to velký problém pro mladé páry. „Když ženy začnou jednou předstírat orgasmus, pravděpodobně budou mít potřebu v tom pokračovat. Předstírání totiž brání komunikaci o tom, co se nám v sexu líbí a co ne,“ říká sexuální terapeutka Kate Moyle. Podle ní kvůli předstírání orgasmu ženy nedokážou mužům říct, že by měli v posteli dělat něco jinak. Muži si naopak myslí, že je všechno v pořádku a není nutné dělat cokoliv jinak. Píše o tom britský deník The Guardian. Nejjednodušším řešením je si o sexu otevřeně povídat. „Určitě to vašemu vztahu prospěje,“ dodává Moyle.

  • V Japonsku dochází nindžové. Zájemce nenaláká ani vysoký roční plat

    20. červenec 2018
    Nindža

    Iga je rodné místo nindžů a podle místního starosty Sakaeho Okamoty tu není dostatek zájemců, kteří by se mohli o toto povolání ucházet. Neláká je ani vysoký plat 85 tisíc dolarů za rok.

    Kuriózní problém je důsledkem japonské populační krize, informuje server Business Insider. „Status nindžy není dědičný, proto tak nenápadně mizí. Chce to výcvik,“ vysvětlila agentuře Reuters kurátorka nindžího muzea Sugako Nakagawa. Mladší obyvatelé Igy i dalších venkovských měst se stěhují do větších aglomerací. „Snažíme se čelit krizi a pracovat na propagaci města v rámci nindža turismu. Pořádáme festival, během kterého se sem sjedou turisti i místní obyvatelé v kostýmech nindžů. Slaví a užívají si. Myslím, že jen tohle nestačí,“ řekl Okamoto v rozhovoru pro stanici NPR. Během festivalu se stotisícová Iga rozroste o dalších třicet tisíc lidí. Japonsko zažívá podle dat Světové organizace cestovního ruchu turistický boom, za loňský rok zemi navštívilo na 29 milionů turistů. To je o 20 % více než v roce 2016. Větší města z turismu profitují, venkovská města jako Iga jsou ale na okraji zájmu. Okamoto doufá, že by turisté mohli zůstat v jejich městě déle, a proto pracuje na dalším muzeu nindžů. Cílem je přilákat pracovní sílu a také nové kandidáty na nindža performery. Práce venkovského nindžy neláká ani s platem, který se pohybuje mezi 23 až 85 tisíci dolarů ročně. Boj s ubývající populací je podle Okamoty během na dlouhou trať. Jen za loňský rok se do prefektury Mie, kde se Iga nachází, nastěhovalo jen 43 nových rezidentů a samotná Iga jich naopak ztratila celých 1 000.

  • Zloděj se nedokázal dostat z únikové místnosti. Zpanikařil a zavolal na sebe policii

    20. červenec 2018
    úniková místnost

    Cílem většiny návštěvníků únikových her není nic jiného než se z nich dostat. O to se snažil i zloděj, který se vloupal do únikové místnosti s názvem NW Escape Experience  ve městě Vancouver v americkém státě Washington. Byla to pro něj ale nesplnitelná mise. Nakonec zpanikařil a zavolal policii.

    „Když nám v pět ráno zavolali policisté, že se někdo vloupal do naší únikové místnosti, představovali jsme si ty nejhorší scénáře,“ řekla webu CBS NEWS Tamara Bertrand, která únikovou místnost provozuje se svým manželem Robem. Situace ale nebyla tak vážná, jak se obávala. Zloděj se snažil ukrást jen nefungující mobilní telefon, ovladač na televizi a pivo, které bylo součástí úkolu v jedné části místnosti. Do ní se dostal bočními dveřmi mezi únikovou místností a sousedním prázdným obchodem. Aby se mu to povedlo, musel přemístit několik skříní, které průchod blokovaly. V únikové místnosti ale zapomněl, kudy se dovnitř dostal, zpanikařil a z firemního telefonu zavolal policii. Nakonec se dobrodružnému zloději podařilo uniknout zadními dveřmi. Policisté už na něj ale čekali a zatkli ho po krátké honičce nedaleko místního obchodního domu. „Přišlo nám to celkem vtipné, jsem hrdý, že se jako jediná úniková místnost na severozápadě Spojených států můžeme pyšnit stoprocentní úspěšností v chytání zlodějů,“ řekl Rob Bertrand místní televizi Koin 6. Úniková místnost NW Escape Experience hned druhý den obnovila provoz. Manželé Bertrandovi do ní však nechali nainstalovat alarm, aby podobným nočním příhodám zabránili. Únikové hry jsou velmi populární i v Česku. V našem článku z loňského roku se dozvíte, jak se dají poznat ty nejzábavnější

  • Člověk není jediný savec, kterému nevadí pikantní chuť, tvrdí studie

    20. červenec 2018
    Tana severní

    Na světě je vedle člověka ještě jeden savec, kterému nevadí pikantní chuť. Podle nové studie se jedná o tanu severní – drobného živočicha připomínajícího veverku.

    Čínští vědci objevili u tohoto druhu mutaci v tak zvaném iontovém kanálu, která umožňuje sníženou citlivost na kapsaicin, zodpovědný za pálivou chuť chilli papriček. Tento kanál funguje jako receptor bolesti na jazyku a v hrdle, upozorňující mozek v případě, že živočich přijde do styku se škodlivým teplem. Taně severní tak pálivé jídlo nezpůsobuje takovou bolest jako jiným živočichům. Ja-lan Chan s kolegy z Univerzity Čínské akademie věd už dopředu věděli, že tana severní je blízkým příbuzným primátů a že ráda pojídá pálivé rostliny ve svém přirozeném prostředí v tropických pralesech v jihovýchodní části Číny. Uvádí se to ve výsledcích studie Chanova týmu. Vědci v rámci výzkumu pochytali pět divoce žijících tan a pro kontrolu přidali šest divokých myší. Injekcí do nich vpravili výtažky z čínské rostliny bohaté na látku podobnou kapsaicinu, která se vyskytuje v oblastech, kde tany žijí. Při rozboru jejich mozku vědci zjistili, že tanám na rozdíl od myší aminokyseliny umožňují pozřít potravu s pikantní chutí, aniž by prožívaly intenzivní bolest. Podle serveru National Geographic je za tím genetický vývoj. „Myslíme si, že mutace, kterou tany disponují, je vlastně součástí evolučního vývoje. Tento druh savce získal schopnost tolerovat kapsaicinoidy, a tak si vytvořil širší spektrum potravy pro přežití,“ říká Ja-lan Chan. 

  • Zákaz plastových brček oceány nespasí, jen odvrací pozornost od většího problému

    19. červenec 2018
    holka s brčkem

    Jste zapřisáhlými odpůrci jednorázových plastů a nevyžádané brčko ve vašem oblíbeném letním drinku vás dokáže naštvat k nepříčetnosti? Ekologicky uvědomělé jednání je rozhodně chvályhodné, největší problém oceánů s makroplasty se tím ale zdaleka nevyřeší.

    Upozorňuje na to Adam Minter, autor knihy Junkyard Planet: Travels in the Billion-Dollar Trash Trade [Travels in the Billion-Dollar Trash Trade] a komentátor americké agentury Bloomberg. Minter ve svém nedávném článku reaguje na návrh kalifornského politika Iana Calderona. Předseda demokratického klubu požaduje, aby servírkám a barmanům, kteří dají do nápoje bez hostova svolení plastové brčko, hrozila tisícidolarová pokuta nebo půl roku za mřížemi. Jenže, jaký je skutečný dopad takového opatření? I když se množství vyhozených umělohmotných brček, která se povalují na pobřežích po celém světě nebo v oceánech, odhaduje až na osm miliard, pořád to není ani procento z celkové hmotnosti plastového odpadu ve světových vodách. Podle nevládní organizace Ocean Cleanup až 46 % procent objemu makroplastů znečišťujících oceány tvoří zničené rybářské sítě. Řešení se přitom načrtlo už v roce 1990. Podobně jako plastové lahve by výrobci sítí mohli vykupovat nalezené a zničené rybářské vybavení. Problém ale je, že už tehdy byla odezva na návrh v chudších zemích dost vlažná. Háček je navíc v tom, že nápad s vykupováním a recyklací se o poznání hůř „prodává“ veřejnosti než protibrčkový zákon, uzavírá Minter. 

  • I wanna really, really. Spice Girls rekapitulují kariéru putovní výstavou, startuje v Londýně

    19. červenec 2018
    Spice Girls

    Své putovní výstavy mají rockové legendy jako David Bowie nebo Pink Floyd, nově ale míří do výstavních síní taky nejznámější britská popová kapela Spice Girls.

    Informuje o tom hudební server NME. Zájemci mohou v Londýně od 28. července do 20. srpna zhlédnout výstavu SPICEUP, návštěvníci si tu prohlídnou kostýmy spajsek, fanouškovská trička nebo tour bus, který se objevil ve filmu Spice World z roku 1997. Výstava startuje v londýnském Business Design Centre a v srpnu se přesouvá do Manchesteru. Spice Girls byly uměle sestavenou kapelou, která převálcovala v hitparádách boy bandy. Zažily největší slávu v druhé polovině 90. let a vydaly tři desky: debutovaly v roce 1996 s albem Spice, rok nato navázaly deskou Spiceworld a skupinu rozpustily s nahrávkou Forever v roce 2000. Před koncem tisíciletí kapela připomněla hesla femi-punkového hnutí riot grrrl, punkerky jim to ale nekompromisně vyčítaly a dodnes se feministické teoretičky dohadují o jejich přínosu pro emancipaci. Spice Girls se ale nedá odepřít, že devadesátkové teenagerky díky nim věděly, že je cool se nebát a že i holky si můžou dělat, co chtějí a stát se hvězdami v jakémkoliv oboru. Svůj vliv a slávu se Spice Girls nebály několikrát vzkřísit a zpeněžit, v průběhu posledních osmnácti let vícekrát svolily k reunionu – mimo jiné během závěrečné ceremonie na letních olympijských hrách roce 2012 v Londýně. 

    Podívejte se taky na Holky v kapele, radikální sesterství a 7 příběhů girl power v hudbě.

  • Čtyřdenní pracovní týden pomůže lépe skloubit pracovní a osobní život. Zjistila novozélandská firma

    19. červenec 2018
    odpočinek - čtení - pláž - na pláži

    Novozélandská úvěrová společnost Perpetual Guardian v březnu a dubnu vyzkoušela čtyřdenní pracovní týden. Její zaměstnanci tak za stejný plat získali jeden den volna navíc. A pokus se setkal s úspěchem. Počet pracovníků, kteří cítí, že jejich pracovní a osobní život je v rovnováze, stoupl o 24 procent.

    Zatímco před zahájením čtyřdenního pracovního týdne v listopadu loňského roku považovalo svůj pracovní a osobní život za vybalancovaný 54 procent zaměstnanců společnosti, po skončení experimentu to bylo 78 procent. Zaměstnanci během kratšího pracovního týdne odváděli lepší práci a také se do zaměstnání více těšili. S tímto zjištěním přišli vědci z novozélandské Auckland University of Technology, kteří celý experiment sledovali. O 7 procent se také mezi zaměstnanci snížila úroveň stresu a o 5 procent vzrostla jejich celková životní spokojenost. Informuje o tom web The Guardian. Do plánování experimentu byli zahrnuti i sami pracovníci. Tím stoupla i jejich motivace. „Zaměstnanci sami vymysleli mnoho inovací a nápadů, které umožnily efektivnější a produktivnější práci, od automatizace různých pracovních postupů až po omezení používání internetu v pracovní době,“ říká Helen Delaney, lektorka z University of Auckland Business School, která se na experimentu také podílela. Kromě výhod pro zaměstnance má čtyřdenní pracovní týden i další pozitivní dopady. „Možná když budeme mít v kanceláři méně zaměstnanců, budou nám stačit i menší kanceláře,“ říká ředitel společnosti Andrew Barnes. Nápad zaujal i novozélandského ministra pracovních vztahů Iaina Lees-Gallowaye, který výsledky experimentu označil za velmi zajímavé. Důvody, proč bychom měli pracovat jen čtyři dny v týdnu, nedávno sepsal také komentátor webu The Guardien Owen Jones

  • Filmových kritiček je stále málo, ale píšou více o „ženských“ filmech, zjistil americký výzkum

    19. červenec 2018
    Kino

    Vyplývá to ze studie nazvané Thumbs Down: Film Critics and Gender, and Why It Matters, kterou už přes deset let ve Spojených státech realizuje San Diego State University.

    Některé závěry výzkumu zaměřujícího se na zastoupení žen a jejich vliv ve filmové publicistice nejsou nijak překvapivé. Psání o filmu v médiích dominují bílí muži. Bez rozdílu, zda jde o tištěné, nebo elektronické médium, kritici převyšují v zastoupení počet kritiček zhruba v poměru 2:1. Jedním ze zajímavých výstupů studie je zjištění, jakým filmům se kritičky více věnují. Tak třeba ženy recenzentky poměrově častěji než muži obracejí svou pozornost k snímkům, kde je aspoň jedna ženská hlavní hrdinka, a to v 51 % případů oproti 37 %. Platí to pochopitelně i naopak, 63 % mužů se věnovalo filmům s aspoň jedním mužským hlavním představitelem, zatímco žen bylo ve zkoumaném vzorku jen 49 %. Kritičky také filmům s ženskými protagonistkami dávají lepší procentuální hodnocení než kritici. Obráceně to ale neplatí, ženy udělují vyšší rating než muži i filmům s mužskými hlavními představiteli. Rozdíl je ještě patrnější u filmů režírovaných ženami, těm se věnovalo 25 % ze všech kritiček ve výběru oproti jen 10 % mužů. Jméno režisérky se objevuje v textech žen kritiček také častěji než u mužů (89 % ku 81 %). Podle vedoucí výzkumu Dr. Marthy M. Lauzen jsou toto zdánlivě drobné detaily, které ale hrají důležitou roli. „Něco tak jednoduchého, jako vůbec zmínit v recenzi jméno režiséra/režisérky a přiznat této osobnosti tvůrčí status mistra oboru, může pomoct při etablování daného režiséra/režisérky v očích širší veřejnosti,“ tvrdí Lauzen. Zkoumaný vzorek tvořilo 4 111 recenzí z pera 341 autorů, jejichž texty jsou zastoupeny na agregátoru filmových recenzí Rotten Tomatoes. Do výzkumu autoři zahrnuli jen filmové kritiky a kritičky, kteří jsou občany Spojených států, a vybíráni byli metodou systematického náhodného výběru.

  • Vaření perníku s hvězdami Breaking Bad pomáhá zneužívaným dětem

    19. červenec 2018
    Účastníci setkání „Vařte s Bryanem Cranstonem a Aaronem Paulem v karavanu z Breaking Bad“ budou mít možnost setkat se s hvězdami Breaking Bad přímo v ikonickém karavanu z této série

    Bryan Cranston pořád žije v karavanu, ve kterém natáčel svůj slavný seriál Breaking Bad. Jeho kariéra vázne, ale stále doufá, že se jednou dočká restartu seriálu. „Mohlo by to být něco jako Roseanne… akorát bez rasismu,“ říká. Takhle nám kariéru představitele drogového kingpina Waltera Whitea alespoň představuje krátké video, které Cranston natočil s další hvězdou Breaking Bad Aaronem Paulem.

    Komediální skeč umístěný na YouTube upozorňuje na charitativní akci, kterou Cranston a Paul připravují ve spolupráci s fundraisingovou platformou Omaze. Účastníci setkání „Vařte s Bryanem Cranstonem a Aaronem Paulem v karavanu z Breaking Bad“ budou mít možnost setkat se s hvězdami Breaking Bad přímo v ikonickém karavanu z této série, a to v Los Angeles ve studiu společnosti Sony. „Uvaříme si trochu perníku… nebo snídani. Spíš asi snídani,“ říká Aaron Paul v pozvánce na dobročinnou akci. Výtěžek ze setkání bude věnovaný organizacím Národní centrum pro pohřešované a zneužívané děti (NCMEC) a Kind Campaign, která pomáhá obětem šikany. Cranston a Paul tak pokračují v oslavách desátého výročí od odvysílání první sezóny Breaking Bad, při té příležitosti už se veřejně sešel scenáristický tým seriálu v Beverly Hills.