Psychiatrická diagnóza by neměla být rozsudkem k životu v nemocnici, říká sociální psychiatr Winkler
Péče o duševně nemocného člověka v psychiatrické nemocnici je o tisíce eur ročně dražší než při využití komunitních center. Řada pacientů je navíc dlouhodobě hospitalizována jen proto, že neexistují služby, které by jim umožnily žít v přirozeném prostředí. To jsou závěry studie týmu vědců z Národního ústavu duševního zdraví. „Přístup k lidem s duševním onemocněním by se měl v Česku změnit,“ říká vedoucí studie a výzkumného programu Sociální psychiatrie Petr Winkler.
Výsledky studie ukázaly, že se nemocniční péče o pacienta s duševní poruchou výrazně prodraží, konkrétně stojí až o 14 tisíc euro ročně více než léčba v komunitních centrech. Finanční srovnání ale podle Winklera není tím nejpodstatnějším zjištěním. „Náš hlavní záměr byl podívat se na to, jak se od sebe liší pacienti v nemocnicích a v komunitních centrech. Častým argumentem je, že jsou duševně nemocní v nemocnicích, protože je jejich porucha závažnější a znemožňuje jim fungování. Podívali jsme se proto na to, jak se naše vzorky, přibližně 35 lidí v komunitní péči a 84 v nemocnicích, překrývají. Zjistili jsme, že jsou, co se potřeb, sociálního fungování a kvality života týče, hodně podobní,“ říká vědec, podle kterého je hlavním problémem malý počet komunitních center a taky špatná komunikace mezi nemocnicemi a následnou péčí.
„Když je člověk propouštěn z psychiatrické nemocnice, měl třeba větší krizi a byl lůžkově hospitalizován, tak by s ním měly komunitní a terénní týmy okamžitě pracovat. Přechod z lůžkové péče do normálního života je velmi těžký, existuje tam velké riziko sebevražd, rehospitalizací nebo ztráty bydlení,“ popisuje Winkler. Lepší komunikace a budování nových center jsou součástí aktuálně probíhající reformy psychiatrické péče v Česku, zatím po celém Česku vzniklo pět center duševního zdraví a do roku 2021 by jich mělo být přibližně třicet.
Diagnóza F: Duševní zdraví není černobílá záležitost
Možná jste si všimli, zejména na sociálních sítích, kampaně Dávám židli do kruhu #davamzidlidokruhu. Jejím cílem je mimo jiné to, aby lidé více mluvili o duševních nemocech, a tak pomyslně dali tu svou židli do terapeutického kruhu, v němž sedí lidé s duševním onemocněním, když se účastní nějaké formy skupinové terapie. Duševní onemocnění s sebou totiž stále nese určité stigma a je spojeno také s řadou mýtů.
„Jako společnost stojíme na hodnotách, které tu tisíce let více méně úspěšně budujeme. Patří k nim i to, že diagnóza nějakého onemocnění by neměl být rozsudek o doživotním uzavření do ústavu. Měli bychom lidem se zdravotním postižením pomáhat. Stejně jako se změnil přístup k lidem na vozíčku a dnes se skoro všechno staví bezbariérově, měl by se změnit přístup k lidem s duševním onemocněním,“ myslí si sociální psychiatr.
Můžeme jít cestou zreformovaného Finska? Jak moc je v Česku psychické onemocnění zatížené stigmatem? A jakou roli v množství negativních konotací hrají média? Poslechněte si celý rozhovor Vítka Svobody s Petrem Winklerem.
Související
-
Diagnóza F: Sdílení duševních potíží řeší iniciativa Dávám židli do kruhu
Iniciativa Dávám židli do kruhu vznikla původně jako propagační kampaň ke studentskému muzikálu, který se odehrával v prostředí psychiatrické léčebny.
-
Duševní nemoc znesnadňuje péči o fyzické zdraví, říká výzkumník Petr Winkler
Pojem duševní zdraví s sebou nese stigma.
-
Diagnóza F: Ekonomická krize = více sebevražd?
Koncem minulého roku byly publikovány nečekané a překvapivé závěry studie, která se zabývala dopadem ekonomické krize z roku 2008 na riziko sebevraždy v 29 evropský...
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
