Psychoanalytik Slavoj Titl v Diagnóze F: Lásku nepovažuji za věc náhody

Slavoj Titl v rozhovoru Diagnózy F vypráví příběh muže, který si léta přirozeně vybíral partnerky podle typu své matky. Necítil se ale vedle nich dobře, naopak byl podrážděný, iritovaly ho ty vlastnosti jeho žen, které měla i jeho matka. Nakonec si našel ženu zcela odlišnou od matky a je mu dobře. Vypráví také o ženách, které si opakovaně hledají problematické partnery. Třeba proto, že měly samy problematického otce, a tak se v tomto „problematickém žití“ naučily chodit a je to pro ně vlastně přirozený (ač poněkud sebezničující) životní scénář.

„Z psychoanalytického hlediska má láska zákonitosti podivné a tajuplné, pro nás samotné neznámé, které objevujeme až ve chvíli, kdy přicházejí lidé do ordinace. Normálně nás tyto okolnosti nezajímají, pokud to ve vztahu klape,“ říká Titl. Do ordinace párového terapeuta však páry přicházejí zpravidla pozdě. „Lidé přicházejí v situaci, kdy je ten konflikt tak dramatický, že zasahuje děti a rodinu, už spolu nemůžou spát, nemůžou se cítit, popř. spolu mají slušný, ale odcizený vztah. Už se ani nehádají. Dokud se lidé hádají, tak je to signál, že jim na sobě záleží, ještě spolu chtějí něco řešit, to je dobré, ale když to pokročí do té ‚zmrtvělé‘ fáze, kdy přinesou svůj vztah do poradny nebo k párovému terapeutovi, tak už je to spíš o ‚dýchání do mrtvoly‘,“ říká Slavoj Titl.

Jací lidé nás přitahují a proč? Jak mít zralé vztahy? Leží pacienti při psychoanalytické párové terapii na kanapi? A mají každý své kanape, nebo mají partneři jedno dohromady? O tom všem mluvil Slavoj Titl v rozhovoru Diagnózy F. Záznam rozhovoru si poslechněte zde.

Literatura:
Titl, S.: Psychoanalytická párová terapie