Quest: Kartón a herní konzole? Nintendu se s Labem povedlo vytvořit hračku pro všechny + recenze Detroit: Become Human

Nintendo Labo je nejnovější periferie k herní konzoli Switch. Jedná se o stavebnice z kartónu, které si hráč doma sestaví, vloží do nich ovladače od konzole a může si zahrát jednu z miniher, které jsou ke stavebnici přibalené na paměťové kartě. V jednom ze dvou prodávaných setů se skrývá pětice skládaček – autíčko, prut, domeček, motorka a piano – a v tom druhém je výbava, která z hráče udělá obřího robota. Software na kartě interaktivně ukazuje, jak z přibalených kartónových listů vyďobat dílky skládačky, kde je přehnout, jak je do sebe zasadit a kudy například protáhnout provázek. Po zhruba třech hodinách skládání pak mají hráči před sebou hotový výsledek, do kterého stačí zasunout konzoli a může se začít hrát jedna z miniher. Ovladače využívají sledování pohybu a pozice v prostoru, pomocí infračervené kamery sledují hrané klávesy v pianu, určují tvar ryb v akvárku nebo třeba automaticky navádějí autíčko za vaší rukou.

„Nintendu se povedlo vytvořit ani ne hru, jako spíše hračku,“ shrnuje Vojta své dojmy z hraní si s Labem. Samotné skládání stavebnice je polovina zábavy, kterou s Labem hráči zažijí, a Vojtovi se velmi líbila promyšlenost skládaček, připomínající origami. Co se týče her jako takových, jde spíše o minihry, které chvíli dokážou zabavit, ale nejsou příliš komplexní, aby u nich člověk zůstal tak dlouho jako u klasické hry. Přesto není Labo úplný krok vedle a užijí si ho nejen děti, ale docela možná i jejich rodiče. Proč? Má totiž něco společného s moderními VR helmami, ale o co přesně jde, se dozvíte, když si Quest pustíte celý!

A to byste měli udělat, protože jinak byste přišli o recenzi sci-fi hry Detroit: Become Human od tvůrců titulů Heavy Rain či Beyond: Two Souls. Ta navíc přichází na náš trh s českými titulky, takže si ji mohou užít i ti, kteří angličtině nevládnou. V Detroitu zavítáme do blízké budoucnosti, kdy se androidi stali dostupným spotřebitelským zbožím a nahradili lidi v mnoha profesích. U některých se však začíná objevovat vlastní vědomí a vypadá to, že nová revoluce je na spadnutí. Hráči v průběhu zhruba 8 hodin hrají za tři postavy a postupně nahlížejí na události z různých pohledů a činí rozhodnutí, která ovlivňují vývoj příběhu. Velmi snadno se může stát, že dva různé průchody vyústí v různé konce, ale i v jiný vývoj během děje. Hráči nikdy neuvidí všechno, co hra nabízí, a proto se mohou vracet do jednotlivých kapitol a zkoušet udělat věci jinak. Tomu napomáhá robustní mapa možného vývoje příběhu, kterou hráči vidí po dohrání každé kapitoly a která vágně napovídá, co by se mohlo stát, kdyby něco řešili jinak. „Ty hlavní rozhodnutí mi na hře přišly ty nejhorší,“ soudí Jarda. A pokračuje: „Jsou to takové očekávatelné věci, jako jestli někoho zastřelíš, nebo ne. Mnohem lepší jsou ta malá rozhodnutí, která hru mění v ohledech, kterých si třeba ani nevšimneš. Stačí, že se třeba na něco podíváš, zjistíš nějakou informaci a o čtyři hodiny později ti to otevře jinou možnost v konverzaci.“

Podobně jako v předchozích hrách studia Quantic Dreams i tentokrát se příběh hry vlastně drží při zemi a vypraví osudy trojice postav zapletených do ústředního děje. Na rozdíl od předchozích titulů však hra netrpí zásadním problémem – a tedy její konec nekazí dosavadní příběh. Konkrétní věci vám samozřejmě prozrazovat nebudeme, ale pokud byste rádi o Detroitu slyšeli více a skutečně bez spoilerů, poslechněte si aktuální stý díl. Jasně, říkáme to podruhé, ale opakování je matka moudrosti.