Quest recenzuje čtvrtý díl série Uncharted, předčasného kandidáta na hru roku

5. leden 2017

Není úplně zvykem, aby ty nejlepší hry roku vycházely mimo ostře sledované období podzimu a začátku zimy. Přesto tu už podruhé za sebou máme květnového kandidáta na příčky nejvyšší – Uncharted 4: A Thief’s End.

Osm a půl roku. Taková doba uplynula od chvíle, kdy se na PlayStationu začal psát příběh jedné z nejsilnějších herních značek současnosti. Jen málokdo tehdy tušil, že se z akční adventury Uncharted stane takový fenomén, ale studio Naughty Dog, to je záruka kvality. Minulý týden vyšel čtvrtý a zároveň poslední díl. Alespoň to dávno před vydáním naznačovala prohlášení jeho tvůrců, kteří si s hráči skrz toto téma od začátku do konce doslova hrají. Ve zřejmě definitivním zakončení ságy Uncharted se naplno zúročí emoční investice, kterou hráči udělali v předchozích třech dílech do všech důležitých postav. Budeme se o ně bát. Budeme je nenávidět. Budeme zvědaví, jak to vlastně celé skončí. Bez jakéhokoliv prozrazování děje musíme uznat, že změna na postu scenáristy oproti původní trilogii celé hře prospěla. Dotýkáme se zde zcela jiných témat a celá hra působí dospělejším dojmem než popcornová zábava z dřívějších let.

Ruku v ruce s přechodem na konzoli PlayStation 4 jde i grafické zpracování, které je to nejlepší, jaké jsme doposud na této generaci konzolí měli možnost vidět. Ne snad, že by Uncharted 4 byla tou technicky nejdokonalejší hrou současnosti, ale umělecký a pocitový dojem, který budete mít z každé z mnoha rozličných lokací, do nichž se během dobrodružství podíváte, je takřka absolutní. Proto se není co divit, že jsme se podruhé v historii pořadu museli uchýlit k absolutnímu hodnocení, vyhrazenému pouze pro ty největší herní majstrštyky.

Call of Duty versus Battlefield. Tyhle dvě série stříleček dlouhou dobu stály přímo proti sobě. Konkurovaly si jak zasazením do různých časových epoch, tak důrazem na multiplayer a co nejširší základnu hráčů, kteří je hrají online. Teď se však zdá, že si každá vyrazila svou vlastní cestou. Zatímco Call of Duty s chystaným Infinite Warfare nejde do rizika a předkládá nám vizi válkou stižené budoucnosti, Battlefield se obrací do minulosti. Konkrétně do první světové války, která byla zatím ve hrách spíše opomíjena. V hlavním tematickém bloku jsme tentokrát hledali odpovědi na to, co nás na těchto dvou značkách láká a které na podzim zřejmě dáme přednost. Prozatímním vítězem se stal Battlefield 1, který nás svým netradičním dějovým zasazením a snahou jít proti zavedeným trendům upoutal natolik, že bychom mu teď snad i odpustili lehce prázdnější hratelnost.

Příští týden se můžete těšit na další recenzi velmi očekávané hry. Vyneseme totiž finální verdikt nad pokračováním legendární střílečky Doom.

autoři: Jaromír Möwald , Lukáš Kunce
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.