Quest: Rekapitulujeme dosavadní herní rok 2016 a recenzujeme nového Sherlocka Holmese

24. červenec 2016

Úvod nešťastného třináctého Questu byl pevně dán dlouho dopředu. Rozhodli jsme se totiž, po několika dlouhých úvahách a debatách ve stylu pro a proti, lehce překopat celou koncepci pořadu, aby tak rychle nezastarával a mohli jste ho poslouchat lépe i zpětně. Z úvodu tudíž vypouštíme přehled novinek a zaměříme se do budoucna především na téma a recenze.

To samozřejmě neznamená, že bychom na aktuální dění úplně kašlali, ale místo jedné věty raději té nejzajímavější novince z daného týdne věnujeme celé jedno téma. Ale jak jste asi vytušili, tento týden to ještě nebude, protože jsou pořád prázdniny a na ty velké zprávy stále čekáme. Místo toho si dáme vyhlášení těch nejlepších her za první polovinu roku 2016.

Je možná trochu škoda, že se nejlepší hry vyhlašují jen na konci roku. Spousta z těch titulů, které vyšly v prvních šesti měsících, pokud nejde o nějaké opravdu velké pecky, zůstane v závěsu her, které nás oslní zejména v září, říjnu a listopadu. Právě proto bychom to v Questu rádi změnili a přinesli vám, vedle tradičního vyhlášení na konci roku, ještě takové půlroční „ceny“, v nichž několika slovy zmíníme ty hry, které si zaslouží vaši pozornost od začátku kalendářního roku 2016.

Jasného vítěze se nám najít nepovedlo, ale to neznamená, že by nebylo z čeho vybírat. Mezi hrami jako Uncharted 4: A Thief’s End (naše recenze) nebo Overwatch (naše recenze) jsme našli i několik překvapení, u nichž bychom ovace zkraje roku rozhodně nečekali. Jedním z nich byla i krásná plošinovka Ratchet & Clank (Lukášovy dojmy), která nás vrátila zpět k žánru, jehož existenci máme spojenou nejvíce s koncem 90. let. Povedl se i nový Hitman (Jardova nadšená recenze) a k zamyšlení vedly nezávislé hry The Witness a Inside (recenze v minulém Questu). Už teď máme z čeho vybírat a to jsme ani neodstartovali herní žně, které nás čekají v druhé polovině roku.

Sherlock Holmes je postava známá z knížek, filmů, vznikají s ním i komiksy, ale nás pochopitelně zajímají hlavně ty hry. Docela dlouhou dobu se jednalo o obyčejné klikací adventury ve stylu třeba Monkey Islandů nebo pro přiblížení série Polda. Předposlední díl se ale od tohoto konceptu odpoutal a nabídl trochu té akce a skutečně zajímavého příběhu. Sherlock Holmes: The Devil’s Daughter, jak zní celý název zatím posledního dílu, však od samotného začátku trochu zbytečně sází na akční scény místo detektivního prozkoumávání.

To není nutně špatně. Hra díky tomu příjemně odsýpá a desetihodinovou herní dobu pokoříte ve slušném tempu. Je ale vidět, že engine nebyl stvořen pro honičky v lese a přestřelkové pasáže. Hře mnohem více sluší ty scény, v nichž spojujeme dohromady stopy jednotlivých případů a skutečně se cítíme jako Sherlock Holmes. I proto si na naší sedmibodové stupnici odnesla sice nadprůměrné, ale nijak zázračné 4 body.

Spustit audio