Quest: Se šéfem vývoje World of Tanks o střílečkách pro páprdy + recenze Dead Cells

World of Tanks je hra, kterou si může zahrát zdarma kdokoliv, a proto nemá o hráče nouzi. Ale na rozdíl od populárních battle royale her, které bývají rovněž zdarma, láká často i starší hráče. Paul Barnett ze studia Wargaming na World of Tanks pracuje jako šéf vývoje a v rozhovoru nám prozradil, proč své hře s tanky přezdívá „střílečka pro páprdy“. „Naše hra je tak trochu simulátor a odměňuje věci, na které mladí lidé často nemají čas – trpělivost, dát si načas, studovat taktiky, podívat se do encyklopedie, nastavit ten správný úhel pro střelu,“ vyjmenovává Paul a dodává, že profil průměrného hráče lze poznat i ze způsobu, jak se komunita vyjadřuje na herních fórech, kde ochotněji poradí a píše celé věty. Přesto se mezi hráči najdou kromě třeba šedesátiletých i patnáctiletí fanoušci.

World of Tanks je velmi oblíbený ve státech střední a východní Evropy a to je také jeden z důvodů, proč jedno ze studií Wargamingu sídlí v Brně. Paul má tedy zkušenosti s českými vývojáři přímo z první ruky, a tak nás zajímalo, co na našince říká. „Brněnští vývojáři se jen velmi neradi stěhují někam jinam, tudíž se můžeme bavit spíš o brněnských vývojářích. Jsou více opatrní, trochu to hrají na jistotu...,“ odpovídá Paul kulantně na přímou otázku. Opatrnost se pak prý projevuje hlavně v nakládání s penězi a při rozhodování, do jakého projektu se vývojáři pustí. Na druhou stranu jsou velmi spolehliví, a tak se často čeští, nebo snad brněnští vývojáři najímají na různé konverzní práce a opečovávání titulů někoho jiného. V rozhovoru jsme ještě probírali, co na vývoji her Paula mrzí nejvíce a jak lze evropskou hrou zaujmout amerického hráče. Celé povídání si poslechněte v Questu!

Hra, která zaujala hráče po celém světě a momentálně láká pozornost snad všech hráčů, kteří o ní jen slyšeli, to je Dead Cells. Jedná se o náročnou akční plošinovku, ve které se rozsekávají příšery po tuctech a taky se hodně a často umírá. A byť každá smrt vás pošle na samotný začátek hry a je třeba jí projít znovu, hráč si z toho vždy něco odnáší. Zaprvé si během hry odemyká nové zbraně a výbavu a nový život tak začíná s lepší výzbrojí, zadruhé se ze své smrti učí, jak se jí příště vyhnout. „Na Dead Cells je nejlepší, že jsou absolutně férové. Všechny příšery dávají jasně najevo, jak na tebe zaútočí. Máš několik možností, jak se zásahu vyhnout, a pokud zemřeš, tak je to vždy jen a pouze tvá chyba,“ říká Vojta o Dead Cells, se kterými tráví veškeré volné chvíle. Hra je totiž záludně návyková a i smrt po třeba 50 minutách dokáže nahradit pochopitelnou frustraci chutí se do toho všeho pustit znovu, třeba jít jinými úrovněmi, vyzkoušet jiné zbraně a zkusit se opět dostat až na konec.