Rád bych tu žil dál v dalších lidech, život hrozně utíká, říká Ondřej Sokol

„Když jsem ve škole řekl, že chci být herec, tak se mi učitelka vysmála, že to je povolání jen pro pár vyvolených lidí. Tak jsem to přehodnotil a chtěl jsem být kulisák. Můj plán byl, že se jednou nějaký herec zraní a já to za něj vezmu,“ usmívá se na začátku rozhovoru herec, moderátor a režisér Ondřej Sokol.

V rozhovoru otevřel i velmi silné téma, když zavzpomínal na dětství, ve kterém mu chyběl táta. „Viděl jsem ho asi desetkrát v životě, pak utekl do Kanady. Já to bral tak, že utekl před komunisty, a za to jsem je nesnášel. Máma mi ale neřekla, jak to s jeho odchodem bylo doopravdy. Jsem jí za to nesmírně vděčný, muselo to být hrozně těžké,“ připomněl Sokol s tím, že pravdu se dozvěděl až jako dospělý.

Jako táta mu pak „posloužil“ herec a profesor pražské DAMU Jiří Adamíra. „Jsem mu vděčný za to, že to snášel. Když jsem se stal otcem já, tak jsem tady pro ty děti chtěl hlavně být,“ říká Sokol.

„Vaše generace často mění svoje cesty, jste svobodní, závidím vám to trochu, ale zase to rozhodování o něčem je dlouhé, a ten život zas tak dlouhý není,“ směje se Sokol. „My jsme generace, která se pro něco rozhodla a šla si za tím, i když jsme třeba věděli, že je to blbě,“ dodává.

Ondřej Sokol a Kryštof Šimek|foto:Jan Jaskmanický, Český rozhlas

To, že ho lidé poznávají a zdraví, mu nevadí. „Pokud to někomu vadí, tak to nemá dělat. Nesnáším herce, kteří jsou povýšení a nejsou milí na lidi. K tomu povolání to patří a je to daň, která se musí zaplatit,“ dodává Sokol.

Závěr rozhovoru s moderátorem Kryštofem Šimkem patřil otázkám života a smrti. „Ta smrtelnost je hrozná, ale dává životu hrozný koule,“ zamýšlí se Ondřej Sokol.

Jak život Ondřeje poznamenal absentující otec? Proč měl rád Jiřinu Švorcovou? A vrátí se jednou do rodného Šumperku? Nejen o tom je nová epizoda Bojs s Ondřejem Sokolem.