Rasismus ve fotbale: Jen špička ledovce

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 02499838.jpeg

Fotografie rozesmátého fotbalisty Theodora Gebre Selassieho v národním dresu, za ním umně přeškrtnutý občanský průkaz a zlověstný nápis „Dres z tebe Čecha neudělá“ – tak vypadá leták, který se těsně před začátkem mistrovství Evropy v Polsku a na Ukrajině objevil na několika různých místech v Praze.

Jenom pro kontext – Gebre Selassie je jeden z největších českých fotbalových talentů, pochází z Třebíče, v Gambrinus lize hraje za mistrovský Liberec a to tak dobře, že se už dva roky objevuje i národním týmu. Jeho „problém“ je jediný – má etiopského otce a tedy tmavou pleť.

Strefovat se do černých hráčů je mezi určitou sortou fanoušků skoro až folklorem, dávno to ale neplatí v západní Evropě. Příznivci anglického celku Everton svoje mužstvo v 80. letech hrdě nazývali „Bílým Evertonem“, byli totiž tenkrát jediným týmem, kterému se nepodařilo do svého kádru přilákat hráče tmavé pleti. Rasistické pokřiky samozřejmě ustaly v momentu, kdy takový hráč přišel – a naopak zesílily na východě Evropy, tedy třeba v Turecku a Rusku, což jsou v dnešní době bašty fotbalové xenofobie.

Česká republika znovu dokazuje, že v určitých ohledech patří spíše na východ než na západ – není to ale chyba fotbalu. Ten totiž slouží jenom jako sociální amplifikátor a zviditelňuje problémy, které by jinak bublaly pod povrchem. Fotbalový fanoušek je víc na očích, neznamená to ale, že by rasismus a xenofobie byla výlučně doménou radikálních příznivců fotbalu. Neviňme fotbal z toho, že přitahuje nejvíc primitivů – ti jsou totiž jenom plodem společnosti, kterou svým chováním vytváříme my všichni.

02612386.jpeg

Je samozřejmě správné odsoudit rasisticky se projevující fotbalové příznivce. Není ale v pořádku propadnout pocitu, že jde o izolovanou sortu lidí, která je od naší společnosti odtržená. Rasismus je totiž daleko nebezpečnější v momentu, kdy jej člověk skrývá uvnitř. A to pořád ještě dělá většina z nás.