Respondentky jsme nechtěly stigmatizovat, říká o portrétech k podcastu Krása duo Shotby.us
Lenka Glisníková a Karolína Matušková fotí pod značkou Shotby.us napříč českou fashion a design scénou a v jejich portfoliu najdeme editorialy, šperky nebo portréty. Pravidelně si jich všímá porota cen Czech Grand Design, naposledy letos za vizuál k podcastu Lindy Bartošové Krása. Věnují se i volné tvorbě a aktuálně spolupracují třeba s festivalem Tanec Praha.
„Respondentky, které si Linda vybrala, jsme nechtěly stigmatizovat tím, že by tam byly jejich reálné obličeje, když mluví o svých traumatech. Takže jsme jejich obličeje prolnuly dohromady,“ popisuje fotografické duo práci na výrazném vizuálu.
Stejně jako při ostatních zakázkách spolu Lenka a Karolína vymýšlejí koncept, fotí a řeší všechny aspekty práce. „Tím, že se pod to obě podepisujeme, se musíme vždycky poradit a sladit, ať už se jedná o tvorbu nebo o psaní mailů,“ říká Lenka o procesu tvorby, který může být někdy i časově náročnější než při práci sólo.
Čtěte také
Rukopis, který je z fotografií znát, vzniká organicky a intuitivně. „Často dáváme do kontrastu produkty a materiály, které spolu nesouvisí. Nebo vytváříme úplně novou situaci, která přináší spíš otázky, než aby jenom něco ukazovala,“ definují svůj přístup Shotby.us.
Jejich vizuální styl i způsob, jakým o práci přemýšlí, se neustále vyvíjí, i když zadání často vznikají na základě toho, co už mají klienti a klientky za představu. „Jsme si vědomé limitů. Když budeme chrlit pořád to samé, tak to klienty nebo i nás samotné nebude bavit,“ shoduje se Lenka s Karolínou.
Kterým oblastem focení se Lenka s Karolínou chtěly vyhnout a jak se vzájemně rozvíjí, zjistíte v rozhovoru.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
