Režisér Bruno Dumont: Čím hlouběji se noříte do tragédie, tím spíš narazíte na komedii

Jak byste popsal autorskou cestu, kterou jste jako velmi svébytný filmař ušel – od syrových, asketických filmů z období vyprázdněné narace (Lidství a 29 palem) přes podvratné komedie (Malej Quinquin) a excentrické muzikály (Janička) až k filmu France?

Dumont: Je to, jak říkáte, já se neustále snažím se rozvíjet, vyvíjet a měnit i svou tvorbu, abych nedělal pořád ty samé věci. Je to jako s jinými druhy umění – existují malíři, kteří malují pořád tutéž věc stejným způsobem, a pak máte umělce, kteří hledají nové cesty vyjádření a nové formy.  A to je právě můj případ. Snažím se pořád nacházet nové přístupy a náměty, nové způsoby inscenace i práce se samotným filmovým obrazem.

Pomocí těchto věcí se snažím prozkoumávat komplexnost lidské povahy. France je třeba film o lidech, kteří jsou kulturní a inteligentní. Ale rád také točím filmy, které se zabývají krajinou a prostředím venkova – jeho postavy pak samozřejmě budou řešit jiné problémy. Tentokrát jsem natočil takovou sofistikovanou vizi digitálního světa. Můj příští film bude třeba úplně jiný, může to být sci-fi a budou v něm hrát amatérští herci.

Více o filmových celebritách, francouzském venkovu a smyslu umění si poslechněte v rozhovoru s Brunem Dumontem.