Režisér Olmo Omerzu: Casting dětí je často klam. Ambice mají spíš rodiče a děti chtějí být hned slavné

Olmo Omerzu

„Postavit celovečerní film na dvou dětských nehercích byl určitě risk. Proto na film Všechno bude probíhal hodně dlouhý casting. Hledali jsme autentické herce. Neměl jsem vůbec žádnou představu. Nakonec jsme jim hodně přizpůsobili scénář. Byla to kombinace improvizace a předem napsaných dialogů,“ říká na Radiu Wave slovinský režisér Olmo Omerzu. Jeho film Všechno bude získal hned deset nominací na letošní filmové ceny Český lev.

Režisér Olmo Omerzu prokázal svůj režisérský talent už jako třináctiletý. Na slovinské televizi vyhrál možnost natočit svůj první krátký film. „Přiřadili mi mentora, který koncem devadesátých let studoval na FAMU. Už tehdy jsem se tedy o té škole leccos dozvěděl. Pro ten film jsem napsal upírský příběh, kdy během balkánské války přijde Žid ke slovinské rodině, která ho přijme. Chtěl jsem poukázat na to, že Slovinci tenkrát hodně pomáhali válečným uprchlíkům. Na konci se ovšem ukáže, že jsou Slovinci upíři. Ono to v sobě zkrátka skrývalo politickou konotaci, kterou jsem ovšem vůbec nezamýšlel. Mně bylo třináct let. Ale díky tomu se o tom filmu hodně psalo a promítal se i na národním festivalu,“ říká Olmo Omerzu, který ovšem uvažoval i o studiu výtvarného umění a designu.

„Studoval jsem výtvarné gymnázium, kde jsem se začal hodně věnovat komiksu. Ten mě hodně bavil. Pracoval jsem jako člen vydavatelské rady jednoho časopisu. Kreslil jsem, jezdil jsem po evropských výstavách a nevěděl jsem, jestli nemám před studiem filmu studovat nejprve design. Nakonec jsem zkusil FAMU a povedlo se to.“

Olmo Omerzu je slovinský filmový režisér. Narodil se v Lublani, kde už ve svých třinácti letech natočil svůj první krátký film. V roce 2004 se rozhodl jít studovat do České republiky pražskou FAMU, kterou v roce 2011 úspěšně dokončil. Debutoval dramatem Příliš mladá noc, které mělo úspěch i na některých mezinárodních festivalech. V roce 2012 byl oceněn na Cenách české filmové kritiky, kde byl prohlášen za objev roku. Od té doby si jeho jméno filmový divák spojí třeba se snímkem Rodinný film nebo aktuálně s filmem Všechno bude, který letos v lednu získal hned 10 nominací na Českého lva.

Potřebuješ školu k tomu, abys byl úspěšný režisér?

Myslím si, že ne. Spousta režisérů se k tomu řemeslu dostala sama. Na druhou stranu si myslím, že je ideální zažít alespoň pět let studia. Mít možnost experimentovat, cvičit, naučit se. Vyvíjet svůj filmový jazyk. Zjišťovat, jaký by tak mohl být. Nedokážu si představit, že bych začínal od nuly. Rozhodně bych se držel nějakých pravidel, protože bych se bál riskovat. Ty filmy by vypadaly rozhodně jinak. Ten filmový jazyk by byl dost opatrný.

Jaká jsou tvá kritéria úspěšného filmu?

Záleží, jak ten film děláš, co s ním chceš dosáhnout a jaké je jeho publikum. Tím, že já dělám trošku náročnější „art chaos“ filmy, tím se mi otevírá víc ta festivalová cesta. Zároveň třeba filmy Všechno bude a Rodinný film byly koupeny do různých států. Do různých distribucí. Ono se to pak nasčítá. Ten „box office“ je ve výsledku dost solidní. Nikdy bychom v Čechách takový neudělali. Pro mě je to daleko zajímavější cesta. Ten film uvidí různí lidé po celém světě. To je pro mě víc než být zaměřený cíleně jen na jedno teritorium.

Všechno bude, slibuje Omerzu. Ve svém zimním road movie po svém navazuje na tradici dětského filmu

Eliška Křenková, Jan František Uher a Tomáš Mrvík ve filmu Všechno bude

Všechno bude je zimní road movie o dvou mladých rebelech bez příčiny, kteří v kradeném autě křižují pochmurné severočeské příhraničí. Olmo Omerzu i ve svém třetím celovečerním filmu, který bude letos českou kinematografii reprezentovat na Oscarech, zkoumá hranice světa dětí a dospělých.

Jaké jsou podle tebe výhody a nevýhody koprodukce?

Jedna výhoda je, že je většinou film i v distribuci každého toho státu, který se na něm podílí. Tím se šíří dosah a publikum filmu. Pro někoho může být výhoda i to, že si zkusí novou spolupráci s jiným střihačem, kameramanem, jiným mistrem zvuku. U mě to ovšem výhoda není. Já rád dělám s lidmi, se kterými už mám zkušenosti. Mám trochu pocit, že se spolu všichni neustále posouváme. Mám i své osvědčené herce. Prozradím, že třeba Martin Pechlát a Eliška Křenková budou opět hrát velikou roli i v mém dalším projektu. Mám pocit, že tím, že se známe a věříme si, tak se ta práce neustále prohlubuje. Díky tomu se nebojíme riskovat.

Často o sobě říkáš, že jsi perfekcionista. Není to ve filmové branži spíš na obtíž?

Určitě je. Perfektní film pro mě není barák, který postavíš přesně na míru, ale něco, co má pro mě život, překvapení. Zkrátka něco, co třeba není ani ve scénáři. Ve filmu je veliké nebezpečí, ke kterému jsem se i já několikrát přiblížil. To je určitá kastrace všeho: stylu, herců. To, že tam nenecháš kus života. Když jsem film studoval, měl jsem období, že film by měl být tak trošku loutkoherectví. Tehdy jsem s nadšením vnímal období Bergmana. Přišlo mi, že lidé dělají zbytečné pohyby a že ve filmu můžeš být víc soustředěný. Ta kontrola je zkrátka nebezpečná, zároveň je ale někdy potřeba.

Jak Olmo Omerzu učil mladé herce vulgární výrazy? Proč si pro studium filmu vybral zrovna Českou republiku? Je už pro něj Praha domovem? Jak se dnes shání finanční prostředky na film? Čím ho okouzlil komiks? Co mu dala FAMU? Chtěl by jednou dobýt Hollywood? Poslechněte si v Rozhovoru Martina Minhy na Radiu Wave.

Spustit audio

Související