Režisér Tomáš Kratochvíl: „Cigán“ jsem se naučil říkat na ulici

03116369.jpeg

„Zkuste si, pražští intelektuálové, s nima bydlet,“ zněl podle nového dokumentu Gadžo hlas reptajících kritiků, který filmař Tomáš Kratochvíl proměnil svým půlročním pobytem v romské komunitě v Předlicích v realitu. Na šest měsíců se odstěhoval do domu místní rodiny, u níž si vystavěl garsonku, a společně se svými rodiči tu oslavil třicáté narozeniny.

„První noc pro mě byla euforická, mlátily se ve mně tři schizofrenické postoje. Šel jsem tam jako filmař, což znamená, že čím víc se toho děje, tím líp. Nejhorší je, když se neděje nic. Pak jsem tam šel jako antropolog nebo nějaký výzkumník, který s očima dokořán vnímá rozdíly a snaží se je nějak poznávat a racionalizovat. Pak jsem tam šel jako člověk, který se chce skamarádit, usadit a mít dobré vztahy s lidmi. První noc u mě rozhodně převažoval filmař, který úplně jásal,“ prozrazuje o pocitech z natáčení autor posledního dílu dokumentární série Český žurnál.

Dokument přístupný na stránkách České televize nesleduje jen vztahy uvnitř romské komunity oddělené ústeckou industriální zónou. S kamerou v ruce se Kratochvíl vydal také do středu protiromských pochodů na severu Čech. „Těch stran je hodně a problém je to složitější, než jak ho líčí média. Sleduji ale i stranu takzvaných neonacionalistů, dokonce jsem s nimi byl v Duchcově na noční hlídce. V reflexních vestách tu obchází město a všechny ujišťují, že kdyby nastal problém, nemají volat policii, ale nejdříve je.“ V rozhovoru s autorem snímku Gadžo jsme došli i k plánovanému celovečernímu pokračování, které by letos na podzim mělo do kin přinést časosběrný vývoj filmařova života po odstěhování z Předlic.

Čtěte také