Rodičovství při studiu: Před státnicemi jsem do poslední chvíle kojila na chodbě

3. březen 2016

Hlavním tématem, na které se Universum zaměří v březnu, je rodičovství při studiu. Hostem prvního dílu je Jolana Skůrová, studentka genderových studií a maminka dvou dcer, která bravurně zvládá oboje najednou a ještě si k tomu sem tam dá brigádu. Jak se jí to podařilo? Poslechněte si celý rozhovor.

První dcera se Jolaně Skůrové narodila už ve druhém semestru a druhá dcera v šestém semestru bakalářského studia. „To bylo trošku hektičtější, protože čtrnáct dní po porodu jsem odevzdávala bakalářskou práci a zhruba měsíc a půl po porodu jsem dělala státnice. Vím, že jsem je nemusela dělat přesně v termínu, ale měla jsem pocit, že když je neudělám, potáhne se to se mnou dál a školu už třeba ani nedokončím. To by mě hrozně mrzelo. Když jsem dělala státnice, do poslední chvíle jsem kojila na chodbě, a když pro mě přišel zkoušející, dítě jsem předala manželovi a šla jsem si udělat zkoušku,“ vzpomíná na náročný závěr studia.

S žádnou diskriminací ze strany vyučujících se Jolana nesetkala. Nikdo si například nestěžoval, pokud přišla na konzultaci s dítětem. Nicméně u toho vstřícný postoj univerzity k rodičům končí. Prostory Univerzity Karlovy jsou například velmi často nepřístupné pro kočárek. Podporu od školy však Jolana ani neočekávala. „Jako většina matek beru rodičovství tak, že mám dítě, chtěla jsem ho a se zbytkem se musím poprat. V dnešní společnosti to ani jinak nejde.“

Jak by vypadala ideální univerzita, kde je možné studovat a být matkou zároveň? „Ideální by bylo, kdyby na všech pracovištích univerzity byl alespoň nějaký dětský koutek, kde by bylo možné dítě nechat a jít udělat zkoušku. Manžel je mi hodně velkou oporou po celou dobu studia. Nedávno jsem si přečetla citát, že mateřská dovolená pochází ze spojení ‚dovolila jsem si být matkou‘, a takhle to dnešní společnost asi chápe.“

Na většině českých univerzit neexistují pohodlné podmínky pro studentky a studenty, kteří mají děti. Studentům, kteří se stanou rodiči, nezbývá než si pomoci sami nebo se spolehnout na pomoc svých blízkých.

autor: Jana Římanová
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.