Rosalía pokouší hudební maximum, album LUX redefinuje možnosti popu. Sklouzává ke snobství?

Deska je jednoznačně hudební událostí podzimu – od svého vydání rezonuje jak mezi fanoušky, tak u hudební kritiky. LUX se stalo nejstreamovanějším španělsky zpívaným ženským albem za prvních 24 hodin po vydání na Spotify. Stejně tak se usadilo na první příčce hned v několika žebříčcích magazínu Billboard.

Julia Pátá a Nora Třísková|foto:Tomáš Berný, Český rozhlas

Rosalía přitom nenabízí úplně snadno stravitelný materiál. Podle kulturní publicistky Nory Třískové ale na druhou stranu nejde o něco, co by spadlo z čistého nebe. Rosalía se spíš pokouší dotáhnout dosavadní pracovní metodu do maxima. „Využila klasické hudební vzdělání, operní techniky nebo flamenco. Předchozí deska Motomami si víc brala z reggaetonu a cumbie, tradičních latinskoamerických žánrů,“ říká Nora Tříšková.

Spiritualita se na albu prosadila jako zastřešující téma. „Jako Katalánka vyrůstala v silně katolické a konzervativní společnosti. Myslím, že se snaží najít nějaký kompromis mezi světskostí a katolicismem,“ přemýšlí nad napětím a pestrou paletou emocí, kterou Rosalía vtěluje do hudby, kulturní publicistka Julia Pátá. Podle Julie je debata o vysokém a nízkém umění, která se využitím postupů klasické hudby na albu LUX rozpoutala, trošku samoúčelná. „Rosalía je transparentní v tom, že dělá popovou hudbu. Jen nabízí zase nějaký nový způsob, kterým rozšiřuje možnosti popu. Podle mě je to projev tvůrčí svobody.“

Rosalía zpívá třinácti jazyky, aby mohla vyprávět o třinácti světicích z různých kulturních a náboženských prostředí. Příběhy světic narušují stereotypy o tom, jak běžně o svatých ženách přemýšlíme. Například zpracovává příběh svaté Olgy z Kyjeva. Tato žena se rozhodla na konci 1. tisíciletí vybít příslušníky rodu, kteří zabili jejího manžela. Olga poté přijala křesťanství a byla prohlášena za svatou. Plná vnitřních rozporů a paradoxů je i Hildegarda z Bingenu, kolem níž se točí singl Berghain.

„Charli XCX trochu spustila závod o to, kdo udělá monumentálnější dílo. Pokračovala pak FKA Twigs s deskou Eusexua, která měla obří promo, a taky mluvila o ‚gesamtkunstwerku‘, který se rozrůstá všemi směry od alba po performance a fotografické výstavy. Jako by se tyhle popové ikony předháněly, kdo udělá něco monumentálnějšího,“ zamýšlí se Julia Pátá. „Rétorika kolem LUXu je, že je to ta velká náročná deska, které musí člověk věnovat hodinu pozornosti a pak ještě několik dalších dnů studia. Přijde mi, že to tomu dává trošku zbytečný prvek snobství,“ uzavírá Nora Třísková.

Je album LUX skutečně procítěným vyznáním lásky k bohu, nebo marketingově dotaženým produktem? Chce po nás Rosalía příliš, když nabádá, abychom album poslouchali v klidu, s titulky a texty písní? Funguje LUX i jen jako dobrá hudba? Poslechněte si celou Vlnu.