Rozdělená rodina, odloučené děti nebo domácí násilí. Jak odchod ze země dopadá na ženy-migrantky?

Ženy v uprchlickém táboře Idomeni (Řecko)
Ženy v uprchlickém táboře Idomeni (Řecko)

Migrace je globální problém, který se dnes dotýká přibližně 3,4 % populace. Jak se ale promění struktura rodiny, jejíž členové se rozhodnou nebo jsou donuceni k odchodu ze země? „Třeba polovina rodiny zůstane zaseknutá v Řecku. Otec a syn se dostanou do Německa, ale matka a dcera zůstanou v Řecku,“ popisuje typický problém britská sociální vědkyně Eleonore Kofman, se kterou jsme si povídaly o tom, co je to transnacionální rodina nebo jak se migrantek dotýká domácí násilí.

Eleonore Kofman je autorkou řady publikací zabývajících se tématem migrace, rodiny a genderu. Mimo svou akademickou činnost je také spoluautorkou zprávy agentury UN Women, která se zabývá právě tématem rodiny v měnícím se světě. „Snažili jsme se problém současných rodin popsat co nejkomplexněji. Chceme říct, že není jeden typ rodiny, že jsou tady velmi rozličné druhy rodin. Třeba nukleární rodiny, samoživitelky nebo LGBT rodiny.“ Samotná Kofman přispěla do kapitoly Rodiny na cestách, v rámci níž vedla tým výzkumníků zkoumajících systém přijímání migrantů v Řecku a v Itálii a aktuální dopady migračních politik. Jeden z velkých problémů je podle ní takzvaná transnacionální rodina, jejíž členové žijí v několika zemích. „Obvykle se rozdělí během cesty a skončí pak v různých zemích, kde požádají o azyl. Například máte otce a syna, kteří se zvládnou dostat do Německa, ale matka a dcera nebo další děti zůstanou v Řecku. Je pak velmi složité ty rodiny spojit. Často se to podaří, ale může to trvat roky,“ říká výzkumnice.

Migrace v rámci rodiny dopadá jinak na muže a jinak na ženy. Konkrétně v případě nedávné migrace uprchlíků ze Sýrie hrál roli vysoký stupeň vzdělanosti žen, které v Sýrii často pracovaly. Organizace pracující s migranty a uprchlíky k nim ale často přistupovaly stereotypně a nebraly vážně jejich snahu o návrat na pracovní trh. „Jsou jim jen občas nabízeny spíš špatně placené a nekvalifikované práce, přestože jsou to třeba doktorky nebo inženýrky. Netýká se to samozřejmě všech, ale některé ženy tenhle problém řeší.“ Výraznou roli podle Kofman hrají ženy i v případě migrace z Afghánistánu, kdy často právě ony rozhodnou o odchodu ze země, protože jim členové hnutí Tálibán mnohdy nedovolují pracovat.

Výrazným problémem v oblasti migrace je oddělování dětí od rodičů, ke kterému podle Kofman často dochází při migraci za prací. V českém kontextu se to týká například žen z Ukrajiny a jiných postsovětských zemí. „Druhým tématem je pak spojování těchto dětí s rodiči potom, co byli léta odloučeni. Když ale za rodiči přijedou, jsou už v teenagerském věku a mají problém zapadnout,“ doplňuje vědkyně.

Děti v uprchlickém táboře Idomeni (Řecko)

Eleonore Kofman se v oblasti migrace nezabývá jen rolí genderu, ale také dopady klimatické krize, které stále častěji stojí za odchodem lidí z jejich domovských zemí. Stávající systém azylových řízení navíc stále nezohledňuje existenci klimatických uprchlíků. „Nesmíme zapomínat, že nemůžete získat azyl kvůli klimatické změně. Azyl je prostě ochrana před politickou persekucí,“ vysvětluje Kofman s tím, že minimálně v Africe a ve Střední Americe je problém migrace vyvolávané klimatickými změnami stále vážnější.

S Eleonore Kofman jsme diskutovaly i o tom, jak se žen-migrantek dotýká domácí násilí a čemu čelí při integraci v cílových zemích. Poslechněte si celý záznam rozhovoru.