Rusové jsou spoluzodpovědní za to, že se Putin dostal k moci, říká dokumentarista Vitalij Manskij

19. březen 2019

Jak se dostal Vladimir Putin na přelomu milénia v Rusku k moci a jakou vinu na tom nesou samotní Rusové? Na to se snaží odpovědět film Svědkové Putinovi režiséra Vitalije Manského, který byl hostem letošního festivalu Jeden svět. V době první prezidentské kampaně natočil o Putinovi film a nakonec se z nepoužitého materiálu rozhodl udělat další snímek. Diskutovali jsme spolu o povaze dnešního Ruska i o tom, jak události kolem Putinova nástupu k moci vnímá dnes.

Jaký byl záměr vašeho filmu? Proč jste se vrátil k tak starým záběrům?

Protože v roce 2012 Putin velmi cynickým způsobem předal moc svému nástupci. Tento dočasný pseudoprezident změnil zákony, takže prezidentské období prodloužil ze 4 na 6 let. Pochopil jsem, že jsme odsouzeni mít Putina 24 let, to je čtvrt století. Začal jsem se zamýšlet nad tím, čeho jsem byl svědkem, čeho jsem byl účastníkem. Začal jsem pociťovat osobní odpovědnost za tyto události. Vedlo mě to samozřejmě k zamyšlení, a když pak došlo k válce na Ukrajině, tak už jsem neměl volbu, cítil jsem tento film jako povinnost.

Dnes už je ale Putinovo autokratické jednání evidentní. Obsadil Krym, odpůrci režimu mizí. Může nás dneska na Putinovi ještě něco překvapit? Nepřišel ten film přece jen pozdě?

Vitalij Manskij, dokument "Svědkové Putinovi"

Víte, já jsem netočil film o Putinovi. Taky se nejmenuje Putin, ale Svědkové Putinovi. Je to film o nás všech, kteří jsme dopustili to, že Rusko opustilo sice těžkou, ale demokratickou cestu rozvoje. Náš největší básník Puškin má jednu větu, která se objevuje na konci divadelní hry Boris Godunov, ve které dochází k výměně vládnoucí dynastie pomocí palácových intrik, vražd a převratů. Když se lidé dovědí, že mají nového cara, tak tam na konci zazní: „Lidé mlčí.“ Nic neříkají, neprojevují svůj názor, spokojenost či nespokojenost. Všechno mlčky přijímají. Tento staletí trvající mlčenlivý souhlas je veliká lekce současným Rusům. A možná i v tom je poselství tohoto filmu, které rozhodně není v Rusku lehce přijímané. Protože zdaleka ne každý je ochotný přijmout tu odpovědnost. Lidé říkají, že jsme přeci nemohli nic dělat. Ale s tím já osobně nesouhlasím.

Silný moment filmu je i očekávání výsledků v domácnosti Borise Jelcina, jsou tam nadšené reakce. Proč si podle vás Jelcin Putina vybral? Bylo nadšení, které jsme ve filmu viděli, upřímné?

Dám vám jednu odpověď. Jelcin si Putina vybral, protože měl za to, že Putin bude manipulovatelný. Že bude poslušným vykonavatelem vůle předchozí vládnoucí garnitury. To je tedy můj názor, který vám nijak nevnucuji. A co se týče toho nadšení, jestli bylo upřímné... Ano, je trochu strojené, nicméně bych rád zdůraznil, že to byly poslední volby, kde výsledek ještě nebyl očividný, kdy bylo pořád pravděpodobné, že dojde k druhému kolu voleb. Byla to taková agonie demokracie. Už to nebyla demokracie, ale pořád tam ještě byla iluze toho, že je tam ještě volba. Dnes už by nikdo takové nadšení, radost nebo vzrušení nehrál, neboť dnes už je jasné, jak to dopadne. Tehdy to bylo ještě adekvátní.

Z dokumentárního filmu Svědkové Putinovi, režie Vitalij Manskij

V té scéně byl i překvapivý vztah Jelcina ke Gorbačovovi. Promítlo se to nějak v jeho vztahu k Putinovi? Už jste to trochu naznačil.

Především je potřeba zdůraznit, že Jelcin Gorbačovovi tu moc vyrval z rukou. Ve velice drsném konkurenčním boji ho hodil na lopatky a pak vtrhl do jeho pracovny a zabral ji. Velice tvrdě vymetl s poraženým sokem, když ho absolutně vyřadil ze společenského života a z médií. Vlastně ho i zbavil obživy. Zachoval se vůči němu velice nemilosrdně a krutě. Jako odcházející prezident samozřejmě v pozici Gorbačova být nechtěl, a proto si velmi dobře rozmýšlel, komu tu moc předá a koho zvolí za svého nástupce. V jednu dobu Gorbačova zbavili i jeho státní penze, takže dostával něco, co se rovnalo asi pěti dolarům měsíčně, a byl nucený žít z honorářů za přednášky v zahraničí, a dokonce byl přinucen k natočení reklamy na Pizza Hut.

Z dokumentárního filmu Svědkové Putinovi, režie Vitalij Manskij

Vzpomínáte si na moment, kdy vám došlo, že Putin má autokratické sklony a že to není úplně dobrá volba pro Rusko?

Já bych neřekl, že tam byl jeden okamžik nějakého náhlého prozření. Ty první týdny, když jsem začal natáčet, ve mně narůstalo podezření, pochyby, které se odrážely i v otázkách, které jsem mu kladl, nebo v tématech, která jsem mu předkládal k úvaze. Když se díváte na můj film, kladu mu tam docela zvláštní otázky vzhledem k tomu, že je to člověk, kterého jen krátce předtím zvolili, a já se ho ptám na jeho imperátorské ambice, na to, jak se střídá garnitura u moci. To jsou docela zvláštní otázky na to, že ten člověk byl do funkce zrovna inaugurován a má před sebou legálně ještě dvě dlouhá volební období…

V rozhovoru jsme došli i k tomu, jak se Vitalij Manskij k Putinovi vlastně dostal nebo proč odmítl zapadnout do oficiálních struktur a nakonec opustil Rusko. Poslechněte si celý záznam rozhovoru.

Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.