RW Stimul festival: Pedagogický dohled DJky Peaches

„My name is Peaches,“ burácí Nina Simone na konci bezmála půl století staré písně Four Women, která se stala symbolem nenaplněného ženského vzdoru. A Merrill Nisker z ní v polovině 90. let uzmula kromě inspirace i pseudonym, zatímco s Chilly Gonzalesem a formací The Shit šokovala i oblažovala obecenstvo noise-rockovými sexuálními proklamacemi.

Namísto sladkobolné líbivé selanky Peaches vsadila na kousavý electroclash, později promíchaný se synthpopem a prvky hip hopu. A sólový – v Berlíně vydaný – debut The Teaches of Peaches na přelomu století její vyhraněnost jen potvrdil. Někdejší výspa evropské nezávislé scény uhnětla kontroverzní a genderově vymezenou autorku se zálibou ve vizuálně výživných kreacích. Dnešní nekorunovaná královna gay komunity nyní už masově úspěšným albem I Feel Cream v roce 2009 neudělala „díru do světa“ jen díky oprsklé prostořekosti, ta by sama o sobě nestačila. Peaches na ni naroubovala lehčí popovost, temperament a invenci, ale také znásobila přívlastky tvorby dalších výrazných hudebních autorek 20. století.

„Hudba, se kterou jsem vyrostla,“ zmiňuje se Peaches často v rozhovorech o svých inspiracích. Frontmanka hardrockových The Runaways Joan Jett zřejmě v 70. letech upřela sousedům Niskerových v Torontu nejednu klidnou noc. Na žebříčku inspirací snad nejvýše vystoupal nezaměnitelný projev německé harcovnice Niny Hagen. V období její největší slávy jako byste potkali starší stylizovanou freaky sestru Amandy Palmer, v pruhovaných podkolenkách a tylové sukýnce, z níž se vyloupne kvílející výbojné zjevení s hrůzu nahánějící mimikou.
Komediální talent a hravost, nesmlouvavá ironie, něco z punku i operní árie – to je kariérní řečiště Niny Hagen. Z Německa do Kanady doputovala Nina k očím mladé Merrill díky torontské hudební show New Music, kterou později Peaches nazvala předvojem MTV. Intenzivní schopnost děsit a umění uplatnit ji ve chvíli klidu je podle zpovědi Peaches nejmarkantnější dojem, který si z vystoupení Niny Hagen odnesla. Ve výčtu osobních inspirací bych mohla pokračovat The Stooges, dívčím hiphopovým triem Salt'n'Pepa nebo především prvním albem rockových Hole. Vlivnou muzikální personou byla pro Peaches i Patti Smith, zejména jí imponovaly její texty otírající se o pokrytectví a svědomí společnosti.

Peaches|foto: Kryštof Havlice

Ještě než se Peaches před několika lety pustila do spolupráce se Simian Mobile Disco, Digitalism, M.I.A. a dalšími populárními interprety, neokoukanou a originální vzdorovitostí platila za avantgardní umělkyni odkazující k atmosféře této scény 70. let. Z ní se v USA zrodila například experimentátorka Laurie Anderson. Stejně jako zmíněná Patti Smith v počátečních fázích kariéry tíhla k reminiscenci tvůrčího kvasu kolem Warholovy Továrny a kruhu spřízněných současníků. Jestliže v Evropě od konce 70. let udivovala publikum Nina Hagen, v USA máchala vokálními šavlemi stejně stará a hororově uhrančivá Diamanda Galás. Nezaměnitelná zpěvačka a pianistka volila cestu temně poetické, umírněnější vizuality a neméně hutného expresivního projevu; svůj jediný nástroj nechávala často i zcela utichnout. Hypnóza Galás a místy i Hagen však není nástrojem, s nímž by živelná Peaches operovala přednostně.

Peaches |foto: oficiální stránky Peaches

Peaches je tvůrčí ratolestí digitálního věku a okázalost téměř vždy mísí se špetkou rockového bahna, jež nemusí být za každou cenu slyšet, ale chuť exhibovat se jej vždy vynese na povrch. Málokdo do posledního zrnka popře, odkud přišel, proto poslední zastavení, ilustrující tvůrčí rozmach této hudebnice, určuje Andrew Lloyd Webber. Koncertní představení Peaches Christ Superstar ukazuje, jaký poprask dokázal muzikálový autor v hlavě patnáctileté Merril způsobit. Kompletně okleštěnou one-woman verzi Webberovy rockové opery uvedla Peaches loni v Berlíně. Hudební složku kompletuje klavírní doprovod Chilly Gonzalese, na scéně se vyjímají jak jinak než ostentativně pobuřující kulisy, například kříž sestavený z několika částí falu.

Úzkoprsým zlým jazykům pak Peaches zatnula tipec další peprnou performancí – Peaches Does Herself – shrnující čtveřici alb následujících po The Teaches of Peaches. „Chci vytvořit fantastický muzikál, který by Broadway nikdy nemohla představit,“ kasala se Peaches před premiérou. Show je křiklavou syntézou témat genderu, krásy a procesu stárnutí. Účinkují v ní speciální hosté jako třeba transgender porno herci, což pro dokreslení zdivočelého náboje inscenace, myslím, postačí.

Peaches je svéhlavá tvůrkyně s propustností do několika oblastí. K českému publiku zatím pronikla při turné k desce I Feel Cream. Jako DJka se tuzemským fanouškům představí premiérově 1. října v Divadle Archa u příležitosti Radio Wave Stimul festivalu.