Rychlejší než kolo je v Praze jen metro, říká editor knihy Je to jízda Ondřej Buddeus
Jezdíte rádi na kole? Šest autorek a šest autorů textů v knize Je to jízda ano. Ze svých zážitků, pocitů a myšlenek se vypsali po svém. „Chtěl jsem pozvat lidi z různých oborů, aby to, jak v esejích vypráví svůj příběh, bylo podepřené myšlením oblastí, které reprezentují,“ vysvětluje spisovatel a editor celé publikace Ondřej Buddeus klíč výběru, jehož výsledkem je žánrová pestrost, která je u knihy o cyklistice spíše výjimečná.
„Chtěl jsem, aby do knihy z poloviny psaly ženy a z poloviny muži, protože cyklistika je často reprezentována jen muži a ženský hlas v ní chybí. Speciálně v Praze, kde je mimochodem kolo nejrychlejší dopravní prostředek hned po metru, je ale přítomnost cyklistek znakem, že je město zdravé,“ říká Ondřej Buddeus.
Lucie potvrzuje, že ženy to ve většinově mužském cyklosvětě mají těžší. „Když jsem kupovala gravel, tak mi v obchodě říkali, že to není kolo pro nás.“ Ondřej Buddeus souhlasí: „Všechny eseje, které napsaly ženy, se dříve či později genderu dotknou, nebo je to přímo hlavní téma.“
Čtěte také
O své cyklovášni v knize Je to jízda píší například výtvarní kritici, filmařka, teoretik architektury nebo módní návrhářka. Největším překvapením pro Ondřeje Buddeuse byl ale text molekulární bioložky Magdaleny Herové.
„Kapitola, která mi dost otevřela oči, byla část o sedle – jak je to nenápadný politický symbol a jak je to důležitá věc pro to, aby cyklistiku usnadnila ženám. Výsledek byl takový, že všechna tři kola partnerky jsem okamžitě přeobsadil dámskými sedly s výřezem,“ říká Ondřej Buddeus s tím, že podobný diskurz v textech o cyklistice není vůbec přítomný.
Jaký mají Lucie a Ondřej názor na sdílená kola a boom elektrokol? A která místa v Praze mají na kole nejraději? Poslechněte si celý rozhovor.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
