S hatery je potíž, ale pokud je nemáte, je něco špatně

02358775.jpeg
02358775.jpeg

„Nejhorší, s čím se setkáváme, je, když se hejtování netýká přímo nás, ale našich spolupracovníků-migrantů, kteří něco vytvoří, my to pak propagujeme na Facebooku a na to jsou nenávistné reakce. Nebo si dokonce lidé najdou přímo mail na migranty a píšou přímo jim,“ popisuje příklad hejtu Markéta Žižková z Programu migrace Člověka v tísni. S hatery je těžké pořízení, pokud je ale nemáte, něco není úplně v pořádku. Jak pracovat s hatery? byl i název nedávné debaty, která proběhla v Langhansu – Centru Člověka v tísni.

„Na určité profily jsme zaujali pravidlo, že když si člověka prolustrujeme, má prázdný profil a podle určitých znaků lze definovat, že to není reálný člověk, nebo má profil vytvořený jen proto, aby hejtoval nebo někde soutěžil – ideálně, když tam má ještě jako vzdělání vysoká škola života, tak s ním nerozvíjíme žádnou diskusi, i kdyby se sebevíc snažil,“ popisuje firemní strategii jedna z účastnic debaty, kde se kromě řečníků – Markéty Žižkové z Člověka v tísni, Jaroslava Valůcha z iniciativy Hate Free Culture a Adama Čajky z Nenásilné komunikace Brno – v publiku sešli zástupci médií, neziskovek nebo reklamních agentur.

„Hatera většinou rozlišíte podle toho, že se tam opakovaně vrací. To znamená, že to není člověk, který třeba nesouhlasí s nějakým odkazem na článek a má potřebu se vyjádřit. Hater se vrací, většinou jsou ve skupině, dva, tři, pět, většinou jsou sprostí, urážliví,“ definuje typického hatera Jaroslav Valůch z Hate Free Culture, projektu, který už víc než rok vystupuje proti násilí z nenávisti.

„Je zajímavé, že zpočátku, když jsme reagovali na hejtování vůči Romům, tak teď se už asi 90 % našich komunikačních aktivit týká islámu. Aniž bychom si to vybrali, je vidět, jak se přelévá nenávist ve společnosti.“ Typičtí hateři podle Valůcha z většiny tvoří pomyslné jedno procento účastníků online komunikace podle pravidla online marketingu devadesát, devět, jedna. „Je potřeba mít na paměti, že je obrovské množství lidí, kteří téma nebo konverzaci sledují, ale nemají potřebu do ní vstupovat.“

03260204.jpeg

Pokud člověk vstupuje do diskuse s hatery, je podle všech zúčastněných řečníků potřeba jednat bez emocí a arogance. „Slova jako rasista, xenofob, je dobré se jim vyhýbat, protože to uzavírá jakoukoli konverzaci, diskusi,“ dodává Valůch. Jakých pravidel se drží Program migrace Člověka v tísni, prozrazuje Markéta Žižková. „Tři kroky. Pokud je jejich argument věcný, jsou tam nějaká fakta, tak se snažíme odpovědět věcně, třeba odkazem na článek, statistiku. Pokud je to na hraně, tak odpovídáme s nadsázkou, vtipem. Pokud jde o urážlivý komentář, který uráží nás nebo někoho z migrantů, tak takové komentáře mažeme.“

Čtěte také

Důležité je podle Markéty mít vytvořenou síť podporovatelů, kteří mohou reagovat za danou organizaci. Pomoct mohou i stanovená pravidla online komunikace, která organizace zveřejní na webu nebo sociálních sítích. Svoje udělá i komentování příspěvků pod osobním profilem správce stránky. Pokud v komunikaci s hatery selže argumentace, vtip a ironie, může podle Jaroslava Valůcha zabrat trolling.

03302007.jpeg

„Jde o nástroj, který může být použitý k dobrým nebo špatným věcem. Ke špatným věcem, to je třeba kyberšikana, kdy ten troll vyloženě někoho uráží. Trolling jako nástroj může být použitý i v dobrých případech. Iniciativa Nic než názor účinně skrze trolling znesnadňovala organizaci nenávistných pochodů v minulém roce, zvláště když byly pořádány neonacisty nebo prokazatelnými podvodníky.“ Podobnou taktiku použili i Hate Free Culture loni v létě v komunikaci s organizátorem protiromských pochodů v Děčíně a usvědčeným podvodníkem Lukášem Kohoutem. „Kolegyně Lucka mu zkusila napsat zprávu, jestli nechce s něčím pomoct. On říkal, že by se hodilo ozvučení akce. A ona říká: ‚Jo, můj kamarád je zvukař.‘ Došlo k tomu, že on si do poslední chvíle myslel, že to vyjde. Až pak už byl v kavárně a psal: ‚Kde jsi, za pár minut začínáme.‘ Pak mu napsala, že to je celé vymyšlené.“

S haterstvím v osobní komunikaci se setkává Adam Čajka z Nenásilné komunikace, který se se svými kolegy vypořádával např. s rasistickými poznámkami ve třídě. Adam se drží hesla, že i hater je jen člověk a za jeho způsobem komunikace stojí konkrétní příběh a emoce. „Do komunikační situace, která může být konfliktní, vstupuji s pozitivním vztahem ke konfliktu. Přijde mi, že konflikt je o tom, že se něco nového může ukázat, zjistit, můžu se naučit něco o sobě, o druhém atd.“