S novomediálním sochařem Bowenem o muší umělé inteligenci a přenosu větru

18. duben 2017
David Bowen se svým objektem Přenos vodní hladiny

Jeho práce spojující sochařství a novomediální umění byly součásti sólových i skupinových výstav po celém světě. Kromě jeho rodné Ameriky i v Moskvě, Paříži nebo Tokiu. Minulý týden se umělec David Bowen zúčastnil otevření výstavy Big Bang Data v pražském Centru pro současné umění DOX, na kterou umístil aktualizovanou verzi jednoho ze svých nejznámějších objektů Přenos vodní hladiny. V rozhovoru mluví o tom, jak přenášel vítr z Minnesoty do Moskvy, i o své nejnovější instalaci s mouchami, umělou inteligencí a bakteriemi.

Bowen ve svých dílech rád spojuje biologické s technickým a jeho práce se dají považovat nejen za zajímavé technické artefakty, ale i za komentáře k principům digitalizovaného světa. A nemá rád nálepky. „Data, počítače, hliník nebo plast beru jen jako materiály, ze kterých tvořím svoje díla,“ říká.

V DOXu vystavujete dílo Přenos vodní hladiny. V něm využíváte otevřená data, abyste do galerie přenesl pohyb moře. Jak to funguje?
Pro tenhle artefakt používám data z bóje, která se nachází uprostřed Tichého oceánu. Bóje sbírá informace o výšce a šířce vln a ty pak pomocí internetu a série motorů přenáším na mou pohyblivou sochu. Výsledkem je rekonstrukce skutečného pohybu vodní hladiny v galerijním prostoru.

Jde ale o trochu starší věc, z roku 2011. Jak se váš vztah k ní za tu dobu změnil?
Používám informace z neustále se měnícího prostředí, díky tomu, jak je oceán dynamický, se moje umělá vodní hladina nikdy nebude hýbat dva dny za sebou stejně. A to mě pořád baví. Od doby, kdy jsem Přenos vodní hladiny poprvé vystavil, se taky dost změnila elektronika, takže tady v DOXu vystavuju o dost lepší verzi. S novými servomotory a pokročilejším softwarem, který jsem sám naprogramoval.

Ale to není poprvé, kdy přenášíte nějaký přírodní pohyb…
Před vodní hladinou jsem vytvořil projekt Přenos větru. Na rostlinu jsem připevnil akcelerometr, senzor, který měřil její náklon. Data z akcelerometru jsem pak posílal do galerie, kde bylo 50 stejných rostlin, kterými podle pohybu té první v reálném čase hýbaly motory. Tohle dílo jsem poprvé nainstaloval v roce 2010 v Moskvě a přenášel jsem tam vítr z Minnesoty. Takže to bylo zachycení přírodního děje přes půlku světa.

David Bowen, Přenos vodní hladiny

Když tu stojíme vedle Přenosu vodní hladiny, přijde mi zajímavé, že je celá ta technická část odkrytá. Jsou vidět motory a dráty. Ve videu z bienále ve Vratislavi jste říkal, že to bylo vědomé rozhodnutí.
U většiny mých věcí to tak dělám, nechci nic schovávat. Vychází to z mé touhy ukázat formální kontrast mezi přírodním materiálem, pohybem, jevem a mechanickým systémem. Vezměte si počítač nebo třeba robota. O robotovi uvažujeme jako o zařízení, které je velmi přesné, předvídatelné, kdežto příroda je zdánlivě plná chaosu a náhody. Jenže samozřejmě víme, že je to oboje lež. Příroda dokáže být velmi systematická, rostliny jsou skvělí inženýři. Pracuji i s jinými živými tvory – třeba s mouchami. A hýbají se sice na první pohled chaoticky, jenže i v tom, jak létají, jsou vzory. Jejich pohyb lze předvídat.

Občas vás titulují jako kinetického sochaře. Sochu jste dřív studoval. Je zkušenost se sochařstvím v novomediálním umění výhoda?
Novomediální umění nebo sochařství jsou pro mě nálepky, které dnes už považuju za dost zastaralé. Data, počítače, hliník nebo plast beru jen jako materiály, ze kterých tvořím svoje díla. Bylo by dost omezující, kdybych se nazýval jen novomediálním umělcem nebo sochařem. Proč nepoužít jakékoliv dostupné prostředky a procesy?

Čtěte také

Pro tvorbu umění, které využívá nové technologie, jsou často potřeba dost pokročilé technické znalosti. Jak zvládáte být v obraze ve světě, ve kterém se objevuje pořád něco nového?
Zrychlování technologií je podle mě spíš výhoda. Technologie se totiž stávají přístupnějšími a jednoduššími. Věci jsou sice pokročilejší, dokážou víc a víc, ale třeba obsluhovat software je daleko snaží než před 15 nebo 20 lety. A to je skvělé, třeba kvůli lidem, kteří mají malé technické znalosti, ale rádi by se věnovali podobným věcem jako já.

Jak se cítíte ve světě plném umělé inteligence a neustále rostoucího objemu dat?
O umělé inteligenci hodně přemýšlím. Zrovna dělám na jedné instalaci, která AI a strojové učení používá. Jmenuje se FlyAI, česky něco jako Muší umělá inteligence. Skládá se z kolonie, ve které jsou stovky much domácích, a počítače s fotoaparátem. Fotoaparát mouchy snímá a fotky posílá do programu pro rozpoznávání obrázků od Googlu. Když algoritmus, který samozřejmě chybuje, v mouše rozpozná mouchu, dá jí potravu. Pokud ne, moucha nic nedostane. Momentálně pracuju na verzi, která bude využívat bakterie, aby rozkládaly těla mrtvých much a tak se z nich tvořila elektřina. Tou elektřinou pak chci celý počítač napájet, takže z toho bude takový symbiotický cyklus.

fly revolver from david bowen on Vimeo.

Takže takový hybridní ekosystém.
Určitě! Je to pro mě zajímavé i kvůli tomu, jak moc kontroly nad našimi životy systémům umělé inteligence přenecháváme. Nejsem nutně proti AI, myslím, že to může pro lidstvo být velmi prospěšná věc. Jen musíme být velmi obezřetní, jak tyhle technologie použijeme.

Kdo vás inspiruje myšlenkově? Sledujete nějaké mediální teoretiky, akademiky?
Už ve škole mě ovlivnil Jean Baudrillard a jeho myšlenky o simulaci a simulakrech. A to se v „přenosu vodní hladiny“ i „přenosu větru“ hodně objevuje. Pro FlyAI byl velkou inspirací švédský filozof Nick Bostrom, který píše o superinteligenci, transhumanismu, roli vědy a techniky ve společnosti.

Co byste řekl lidem, kteří jsou zvyklí v galeriích vídat jen klasické umění? Proč by se měli přijít podívat na vaše dílo, nebo novomediální umění obecně?
Doufám, že lidé mohou moji práci ocenit na mnoha různých úrovních. Co se týká třeba Přenosu vodní hladiny, někdo jen přijde, uvidí mou sochu a přijde mu třeba krásná, formálně zajímavá a jde dál. A to je za mě v pohodě. Ale třeba se ten člověk zamyslí nad tím, proč se to hýbe, přečte si text a zaujme ho propojení s bójkou. Nebo ocení to, že do pražské galerie přenáším jev, který je velmi vzdálený, a začne přemýšlet, co to znamená. No a někdo to může pojmout hlouběji a vzpomene si na simulakra, případně ho napadne nějaká ekologická interpretace. Když lidé s mým dílem stráví nějaký čas, věřím, že najdou různé výklady.

Jakou novou technologii nebo materiál chcete pro svá díla použít po AI?
Zrovna probíhá moje umělecká rezidence v kreativní dílně Pier 9 v San Francisku. Je to úžasné zařízení, kde mají ty nejpokročilejší technologie pro digitální zpracování a modelování materiálu. Přemýšlím nad tím, jak posunout hranice tohohle vybavení co nejdál. Nevím, jestli budu znovu zobrazovat přírodu, nebo něco úplně jiného, ale jsem nadšený a nápadů mám spoustu.

Další články autora