S rizikem se má žít, ne se před ním chránit, říká o léčbě úzkostí psychiatrička Jiřina Kosová

úzkost – deprese
úzkost – deprese

Úzkostné poruchy patří mezi nejčastěji diagnostikované duševní poruchy dnešní doby. Mnozí lékaři o nich mluví jako o jedné z civilizačních chorob. Kromě lepší diagnostiky a toho, že se lidé méně bojí chodit k psychiatrům, stojí podle psychiatričky Jiřiny Kosové za nárůstem úzkostí také tlak dnešní doby, kterému jsme nuceni odolávat.

„Už to není jen o přežití ze dne na den, ale staráme se i o řadu problémů, o které jsme se dřív starat nemuseli – jak vypadáme, jakou pozici zastáváme, jaká bude naše pozice za deset let, a tisíc dalších věcí včetně toho, jestli se tváříme nebo netváříme dobře a jak se na nás dívají ostatní lidé,“ vysvětluje vedoucí lékařka Národního ústavu duševního zdraví Jiřina Kosová. „Věcí, které nás stresují, je čím dál tím víc a my zapomínáme, že bychom se měli zastavovat a hodně odpočívat,“ dodává.

Vedoucí lékařka Národního ústavu duševního zdraví Jiřina Kosová

Do nepohody se můžeme dostat nejen pod tlakem okolností, ale trochu i sami – stačí, když se zaměříme např. na nějakou část těla, jakýkoliv zdravotní problém, o němž začneme přehnaně uvažovat a věnovat se mu, a může to přerůst v potíž, která nám bude významně znepříjemňovat život. Nejjednodušší cestou, jak se nepříjemnému pocitu vyhnout, je chránit si své zdraví, popř. věnovat zvýšenou pozornost tomu, abychom se danému zdravotnímu problému vyhnuli.

Vyhýbavé a zabezpečovací chování, jakkoliv se může jevit na první pohled jako racionální řešení dané situace, však podle Kosové není tou správnou cestou – hrozí totiž riziko, že nám takové chování začne přerůstat přes hlavu. „Jedna pacientka doma vyžadovala od manžela, aby ji za ruku doprovázel po bytě i pět metrů od lůžka, protože měla strach, že ji cestou na toaletu něco trefí, ať už blesk, nebo infarkt,“ vzpomíná Kosová na příběh ze své lékařské praxe. „Musíme se vystavovat riziku, protože je to jediná cesta, jakou se to léčí. Vystavit se riziku a nic s tím rizikem neudělat. S rizikem se má žít, ne se před ním chránit a zabezpečovat,“ říká Kosová.

Jak poznáme, že nám běžná úzkost přerostla do úzkosti, kterou bychom měli začít řešit s odborníkem? Proč se stydíme za panické ataky? A je Robert de Niro panikář? Poslechněte si Diagnózu F.

Spustit audio

Související