Sametové posvícení oslavuje kreativní občanskou společnost

Jedním z takových sdružení, které budete moct potkat 17. listopadu v ulicích, je Nedejme si Coriolus: „Naším tématem je alternativní medicína versus klasická medicína farmaceutických firem. Týká se to konkrétně Coriolu, což je houba, která se používá v čínské medicíně. Ta se teď zakázala, na což chce sdružení poukázat právě skrz Sametové posvícení,“ vysvětluje Adéla Ondráčková, výtvarnice, která pomáhá iniciativě s výtvarnou realizací pro posvícení. „Budeme mít masky zlých pilulek a s sebou potáhneme v kleci zavřenou houbu,“ dodává.

Podobně se v průvodu ukážou sdružení, jako je Člověk v tísni, kterým s výtvarnou reprezentací pomůže Biomasha, nebo Političtí vězni.cz ve spolupráci s umělkyní Janou Štěpánovou a spousta dalších. Mezi tématy, která tentokrát společnost pálí, je například problém bezdomovectví ve městech, promlčená kauza Opencard nebo posílání romských dětí do praktických škol. Posvícení má už na první pohled široký záběr, což Olga Cieslarová vysvětluje tím, že je potřeba dlouhodobě proměnit to, co lidé chápou jako politickou satiru: „Netýká se jenom nejvyšších papalášů. Politika je od slova polis, což znamená obec. Zajímat se o politiku tudíž neznamená věnovat se tomu, co dělají ti nahoře, ale starat se o veškerou společenskou agendu.“

Masky, pod kterými se schovávají pracovníci občanských sdružení a upozorňují tak na aktuální problémy ve společnosti|foto: oficiální Facebook Sametového posvícení

Pokud se také počítáte mezi angažované občany, můžete se do Sametového posvícení sami zapojit: „Kdo má chuť a rezonuje s některým tématem, které se v průvodu objeví, může kontaktovat iniciativu a nabídnout se, že s nimi půjde v masce. Nebo se prostě můžete přijít podívat na naše workshopy do Sametového centra.“ To sídlí v ulici Cihelná 4 v Praze a krom toho, že se tu aktuálně vyrábějí masky na listopadový průvod, v centru probíhají také workshopy a výstavy.

Obou hostů jsme se zeptali na vlastní bilanci pětadvaceti let demokracie u nás. Výtvarnice Adéla Ondráčková vnímá současnost ambivalentně: „Nemůžu říct, že se cítím svobodněji, nebo nesvobodněji. Prostě se cítím svobodně tak, jak to zrovna přichází.“ Olga Cieslarová zůstává pozitivní: „Mám velkou radost, že existuje občanská společnost a že je kreativní. To mi dodává energii a naději vždycky, když jsem smutná z politických zpráv.“