Samota je směs euforie a strachu. Nakonec mě zlomila. Sandro Nanić jel na kole Severní Amerikou

Před šesti lety se Sandro Nanić inspiroval výtvarníkem Františkem Skálou a šel pěšky z Čech do Itálie do Benátek na tamější Bienále. Letos se chtěl samotě spíš vyhnout, ale nakonec to dopadlo jinak, vyrazil na velkou cestu, tentokrát cyklistickou, zase samostatně. Ujel 5200 kilometrů po Severní Americe a nastoupal přes 50 000 výškových metrů. „Byla to jedna z nejkrásnějších, ale taky nejnáročnějších věcí, které jsem kdy zažil,“ říká.

8 fotografií

Začal v Britské Kolumbii a putoval nejdřív Kanadou ze západu na východ po BC Trailu. Šlo o dvanáct dní v kopcích, v dešti a v mlze. „Být tam sám je zvláštní pocit, směs euforie a strachu,“ dodává. Ve Spojených státech se napojil na Great Divide Mountain Bike Route a s holandskou skupinkou projel Montanu, Idaho, Wyoming a pak se odpojil směrem do Utahu, Arizony, Nevady a nakonec i do jižní Kalifornie.

„Amerika není taková, jak se o ní často mluví. Většina lidí je neuvěřitelně laskavá, otevřená a nápomocná,“ popisuje svoje zkušenosti. Další z věcí, které si z cesty odnesl, je, že „když má člověk silné tělo, tak má i silnou mysl“. Po návratu na to chtěl navázat, a tak trénuje na triatlonového Iron Mana.

Na hranici s Mexikem Sandro dorazil po 72 dnech. Až do Mexico City nedojel. „Zlomila mě ta samota,“ přiznává. „Sice jsem si to užíval, ale nemohl jsem radost s nikým sdílet. Představa, že mě čekají další dva měsíce sólo, byla děsivá. Volal jsem mámě, která mě podpořila v jakémkoli rozhodnutí, ale už jsem neměl síly.“ Plánuje se ale jednou vrátit a pokračovat v přejezdu amerického kontinentu další etapou směrem do Patagonie.

Co Sandra Naniće naučila cyklocesta po Severní Americe o sobě samotném? Proč mluví o Utahu a Montaně jako o vrcholech cesty? Bude v ní někdy pokračovat? Poslechněte si nový díl cestovatelského podcastu Casablanca.