Sbírka Obvyklé hrdinství oslavuje nadhled. Snažím se nepohrdat rozumem, říká básník Tomáš Gabriel

26. leden 2017
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 03789354_0.jpeg

Ve svých nových básních vzpomíná Tomáš Gabriel na opřené BMXko, uvažuje, proč Sparta Praha nedokáže vyhrávat zápasy Ligy mistrů, vymýšlí si slang stíhacích letců a dobývá cizí planety. Sbírka Obvyklé hrdinství ukazuje ambiciózního básníka, který demytizuje představu, že básně přicházejí shůry.

„Hrdinství by nemělo být obvyklé, referuje se o něm jako o něčem zvláštním, mimořádném. Vypadá to neeticky, jako kdyby bylo špatné dělat hrdinství každodenně. Tenhle paradox jsem chtěl zachytit, hledat hrdinství, které je odkouzlené, povrchní, ale i opravdové,“ vysvětluje název své sbírky Tomáš. V ústředních, epicky laděných básních vypráví o rytířích nebo si vymýšlí slang stíhacího pilota. Nejzajímavější je na básních z Obvyklého hrdinství jejich schopnost nadhledu a smysl pro humor. „Možná ji jen s*ala / ta tvoje obraznost?“ píše se v závěru básně o nepovedené romanci, To co klavír.

„Snažím se nepohrdat rozumem, nebát se do toho sáhnout, nebát se volit si témata,“ říká Tomáš, když se ho ptáme na tvůrčí proces. Vysvětluje, že člověk by neměl spoléhat na to, že ho osloví múza. Z básně by měl být cítit hlavně člověk. „Začal jsem psát na nějakém táboře. Průběžně jsem se zamilovával do skautek, strkal jsem jim vzkazy do hrníčků – snažil jsem se psát něco humorného, protože jsem si myslel, že když je rozesměju, tak se zamilují. To mi myslím zůstalo doteď. Poezii píšu kvůli tomu, že mě to baví, že z toho mám radost. Nejde jen o to napsat báseň, ve které obsáhnu všehomíru,“ vysvětluje Tomáš Gabriel.

Poslechněte si Liberaturu o sbírce Obvyklé hrdinství.

03789353.jpeg
autoři: Karolína Demelová , Jonáš Zbořil
Spustit audio