Sci-fi romány Becky Chambers přináší dobré zprávy o životě vesmířanů i umělých inteligencí

Výřez z obálky knihy Dlouhá cesta na malou, rozzlobenou planetu spisovatelky Becky Chambers
Výřez z obálky knihy Dlouhá cesta na malou, rozzlobenou planetu spisovatelky Becky Chambers

Ve sci-fi románech americké spisovatelky Becky Chambers je víc prostoru pro dialog a všední život než pro mezihvězdné konflikty a životu nebezpečnou akci. Přesto jsou její pohledy do životního stylu vnímavých umělých inteligencí nebo vesmírných komunit v lecčems víc fascinující než klasické akční space opery.

Z fanynky spisovatelkou

Becky Chambers se dnes dostala do pozice uznávané autorky, která získává nominace na prestižní scifistické ceny, a každý její nový román je událostí. Svou první knihu ale musela vydat vlastním nákladem za peníze získané crowdfundingovou kampaní. Byl to příběh odehrávající se na mezihvězdné lodi Poutník, která vytváří tunely pro urychlení dopravy mezi vzdálenými místy ve vesmíru. Během dlouhé výpravy na odlehlou část známého vesmíru dojde k pár dramatickým situacím, ale kniha spíš rozvíjí řadu drobných zápletek spojených s jednotlivými členy posádky, kteří pochází z různých hvězdných civilizací a přinesli si na palubu lodi spoustu kulturních, ale i biologických zvláštností. Chambers popisuje, jak se bytosti různých druhů musí naučit spolu vyjít, najít společnou řeč a tolerovat vzájemné odlišnosti.

spisovatelka Becky Chambers

Román nazvaný Dlouhá cesta na malou, rozzlobenou planetu brzy po crowdfundingové kampani nakonec znovu vydalo velké britské vydavatelství Hodder & Stoughton a udělalo ze skromného podniku fanynky sci-fi jeden z nejdiskutovanějších žánrových debutů roku 2014. Chambers na knihu navázala dvěma dalšími romány, které se souhrnně nazývají trilogie Poutníci.

Svět, ve kterém se kniha odehrává, není nijak originální. Mnoho čtenářů v něm rozeznalo silný vliv univerza počítačové hry Mass Effect. Chambers ale rozhodně nejde o to, promýšlet strukturu obřího intergalaktického společenství s množstvím různých mimozemských ras. Doma je spíš v menších uzavřených komunitách, které se nachází na periferii vesmírné civilizace. Každý díl série je samostatný příběh odehrávající se v jiném koutě tohoto univerza. Jen se tam občas objevují stejné postavy.

Bytosti, nebo stroje?

Vrcholem celé trilogie je aspoň pro mě druhý díl s názvem Dvě místa na slunci. Hlavní hrdinkou je vnímavá umělá inteligence, která se v prvním díle jmenuje Lovelace a v druhém Sidra. V Dlouhé cestě to byla virtuální osobnost, která kontrolovala kosmickou loď, ve Dvou místech se ale ocitá v humanoidním těle. To je ve světě knih ilegální technologie, protože vesmírné společenství chápe vnímavé umělé inteligence jako chytřejší stroje, a ne jako samostatné osobnosti s vlastními myšlenkami, pocity a zájmy. Paralelně s příběhem Sidry sledujeme vyprávění o geneticky modifikované dívce Janě, která uteče z továrny, v níž ji využívají jako otrokyni.

Kniha spisovatelky Becky Chambers Dvě místa na slunci

Chambers tak ve Dvou místech na slunci vypráví o dvou ženách, které byly uměle vytvořené v podstatě jako pracovní nástroje, ale nyní se učí žít coby plnohodnotné a plnoprávné bytosti. Příběh Sidry je fascinující třeba tím, že umělá žena existuje mezi lidmi a musí předstírat, že je člověk. Její tělo je přitom sestrojené tak, aby imitovalo lidské tělesné procesy, ale ne úplně přesně. Chambers se tak skvěle podařilo přenést na čtenáře intimní pocity cizince, který musí v odlišné společnosti napodobovat zdejší zvyky i každodenní úkony. Neméně působivá je i linie s Janou, která tráví mnoho let jen ve společnosti porouchané lodi s vnímavou umělou inteligencí, která se stává její náhradní matkou. Chambers se tu zase věnuje pocitům trosečnice, která má ke zbytku světa jen zprostředkovaný přístup, a není jisté, že se do něj kdy fyzicky podívá.

Kronika z vesmíru

V českém překladu právě vyšel třetí díl s názvem Zpráva o životě vesmířanů. Chambers se tu vůbec nejvíc přiblížila poloze kronikářky každodenního života ve vesmírném prostoru. Kniha se odehrává ve flotile kosmických lodí, které kdysi vyrazily z neobyvatelné planety Země hledat nový domov pro lidstvo. Ten tzv. Exodané našli ve vesmírném společenství, do kterého patří řada mimozemských ras. V původních kosmických lodích ale stále žije množství potomků původních obyvatel, kteří se tu snaží zachovat tradiční způsob života.

Kniha spisovatelky Becky Chambers Zpráva o životě vesmířanů

Román nemá žádnou ústřední dramatickou zápletku a skládá se především z líčení životních peripetií několika postav. K pár závažným událostem, při kterých lidé nečekaně umírají, tu dojde. Vedou ale spíš k přemýšlení o významu smrti a násilí pro celou komunitu než k napínavému vyšetřování. Při sledování několika různých obyvatel kolonie Chambers promýšlí životní styl Exodanů založený na rovnostářství, které zabraňovalo potenciálně ničivým konfliktům kvůli majetkovým a mocenským rozdílům. Zároveň ale popisuje pomalé uvadání této komunity způsobené tím, že Exodané už nežijí v izolaci uprostřed vesmírné prázdnoty, ale proniká k nim kultura a výdobytky cizích civilizací. Skvělé je i to, že Chambers nelíčí Exodany jako utopickou ani jako dystopickou společnost – je to prostě společenství, jehož pravidla vedou k mnoha pozitivním, ale i negativním věcem.

Trilogie Poutníci letos získala prestižní cenu Hugo za nejlepší sérii, a to zcela právem. Chambers letos na podzim vydala krátký román To Be Taught, If Fortunate, který se neodehrává ve světě Poutníků, ale také se zabývá cestováním v kosmu. Opět ji zajímá vlastní prožitek osobnosti, která se ocitá na periferii civilizace a zažívá hodně odlišnou životní zkušenost než zbytek společnosti – tentokrát jde o členku výzkumné kosmické mise, jejíž tělo se postupně proměňuje v závislosti na tom, kterou planetu zrovna zkoumá, a zároveň pozoruje, jak se mění společnost na vzdálené Zemi.

Víc o citovém životě umělých inteligencí a lidstvu vystěhovaném do kosmických lodí si poslechněte v novém díle Ektoplasmy.