„Sen letící želvy je metafora touhy po nereálném,“ říká Nora Eckhardtová

Nora Eckhardtová
Nora Eckhardtová

Filmy, psy, kočky, jógu a taky několik vražd – to všechno najdete v debutovém románu Sen letící želvy od Nory Eckhardtové. Ze všeho nejdůležitější jsou tu ale sny – ty, co se nám zdají v noci, i ty životní. 

„K názvu mě inspiroval jeden obraz od méně známého renesančního umělce, který nakreslil letící želvu nad nějakým městečkem. Strašně mě fascinovala, byla tam hrozně zvláštní atmosféra, ta želva vypadala nevzrušeně, jako by to bylo úplně v pohodě, že lítá. Nějak se mi to zarylo do paměti, takže jsem ten obraz využila v knize. Pak se ukázalo, že je to i zajímavý motiv, touha želvy po létání jako metafora lidské touhy po něčem, co je těžko realizovatelné nebo nereálné,“ vysvětluje Nora Eckhardtová. 

Nora Eckhardtová - Sen letící želvy

Touhy mají její postavy rozličné: Viktor sní o tom, že napíše geniální film, jeho žena Elena o obyčejném rodinném štěstí a Oskar touží po lásce. „Každý z nich si jde za svým snem, ale důležité je zmínit, že jejich motivy jdou proti sobě. Takže na konci čtenář uvidí, komu se povedlo si svůj sen splnit a na úkor koho,“ láká čtenáře autorka, která prý na začátku zamýšlela napsat primárně thriller, ale postupně dávala větší a větší prostor osobním linkám jednotlivých postav. 

Když jsme se bavili o snění, zjistili jsme, že Nora si kdysi vedla podobně jako její postava Viktor deník snů. „Dřív jsem si je zapisovala docela poctivě, fascinovalo mě, že se dá natrénovat jejich vybavování, když si je zapíšete hned po probuzení. Taky mě bavil fenomén lucidního neboli průzračného snění, kdy se člověk může naučit své sny ovládat. Je to náročné a podařilo se mi to jenom jednou, samozřejmě jsem se pokusila ve snu létat.“