Seriál Podzemní železnice vypráví o šrámech a nadějích minulé i současné Ameriky

Jestli se Coře povede někde natrvalo zapustit kořeny, se nad seriálem vznáší jako bolavý otazník. Její putování totiž nevede ani tak snaha najít domov, jako spíš prchnout z dosahu lovce otroků Ridgewaye a potažmo celého bestiálního systému, který redukuje lidi na zboží, nástroje a majetek.

Amerika z vlaku

Podzemní železnice je adaptací stejnojmenné knižní předlohy Colsona Whiteheada. Ceněné dílo nabízí alternativní historii Ameriky, v níž autor vycházel z konkrétních událostí, například lékařských pokusů na Afroameričanech nebo inzerátů nabízejících za zběhlé otroky peněžitou odměnu, ale skutečnost ohýbá a zintenzivňuje. V reálu podzemní železnice označovala síť pěších tras, skrýší a sympatizantů, v knize i v seriálu pak dostává podobu opravdových vlaků a spleti kolejnic.

Ze seriálu Podzemní železnice|foto:Amazon Prime

„Jestli chcete vědět, co je tenhle národ zač, musíte se projet vlakem,“ prozradí Coře jeden ze strojvůdců. Kromě jejího příběhu se nám dostane také podivuhodného cestopisu, který zpochybňuje obraz Ameriky jako země svobody a neomezených možností. Whitehead vnímá USA nikoliv v duchu vzletných frází Deklarace nezávislosti, ale jako moderní stát zrozený z krve silnějších, krutějších a vlastnictvím posedlých lidí.

Černá bolest / „Black pain“

Převodu do seriálové podoby se ujal Barry Jenkins, autor vynikajících filmů jako Moonlight (2016) a Kdyby ulice Beale mohla mluvit (2018). Přední lyrik americké kinematografie i z Podzemní železnice vytvořil vizuálně a zvukově opojné dílo. Navzdory formální vytříbenosti novinka rozhodně nic nepřikrášluje ani se úporně nedrží románové předlohy. Řadu motivů a postav si Jenkins rozvíjí tak, aby ještě podtrhly pocitovou a myšlenkovou košatost předobrazu.

Ačkoliv Amazon uvedl všech deset epizod najednou v polovině května, jde o dílo pro binge-watching krajně nevhodné. Proti hraje pomalejší tempo, které vyžaduje náš čas, soustředění a ochotu nechat viděné plně doznít.

Trauma z otroctví, pevně vrostlé do celonárodní paměti, seriálem prostupuje na mnoha rovinách. Epizody zasazené v Georgii a Severní Karolíně ukazují extrémně kruté tělesné tresty a způsoby zabíjení, jako jsme toho byli svědky už v řadě filmů a seriálů na tohle téma. Zároveň nás kamera Jamese Laxtona v několika okamžicích donutí zaujmout krajně nepříjemnou perspektivu muže umírajícího na zapálené hranici.

V kovově řezavém soundtracku Nicholase Britella se ozývá chřestění okovů i skřípavý nářek kolejí. A odřezané vědomí tradic a generační paměti se plně projeví v závěru, který nepřináší happy end ani úlevné rozřešení. Podzemní železnice nás totiž nechá tápat a hledat, aniž by její tvůrci měli předem připravené bezpečí jasných odpovědí.

Semínko naděje

Příběh Cory s sebou ale zdaleka nenese jen bolest a prožité útrapy, patří k němu také odhodlání, láska a naděje. Ta se koncentruje hlavně v hrstce semínek okry, která hrdinka oddaně schraňuje. Semínka jsou Cořiným jediným majetkem a přímým poutem k matce Mabel; jakmile vyklíčí, dost možná i hrdinku čeká něco nového a lepšího než dosavadní putování.

Ze seriálu Podzemní železnice|foto:Amazon Prime

Barry Jenkins nezavírá oči před násilností otrokářského systému, stejně tak pozorný zůstává i vůči krásám amerického Jihu. Ty však nalézá jinde než v nostalgických připomínkách dávno zaniklé antebellum éry. V Podzemní železnici režisér maximálně využívá svůj autorský trademark – dlouhé pohledy postav přímo do kamery. Takové záběry v jeho pojetí nejenže připomínají obrazy starých mistrů, ale postavám vrací ztracenou důstojnost.

Přestože nejde o přímočaré a jednoduché dílo, pro všechny představené kvality už teď lze hovořit o jednom ze seriálových počinů roku.

Podzemní železnice je nádherné audiovizuální dílo, které ale téma zbytečně nepřikrášluje. Poslechněte si celou recenzi.