Seriál V pasti: Policisté k smíchu, maloměstské komunity se rozpadají, ale islandské krimi se daří
Vraždy na Islandu musí být chladné a mysteriózní. Nejlépe pokud k nim dojde v odlehlé části ostrova a vyšetřování ovlivní nějaká přírodní pohroma – výbuch sopky, sněhová vánice, lavina, vyberte si. Právě generický charakter zápletky a kulturní klišé jsou tím, co sráží k zemi jinak zdařilou krimi sérii V pasti.
Tvůrci seriálu V pasti se rozhodli obsadit do jedné z hlavních rolí samotný nevyzpytatelný ledový ostrov – život v městečku Seyðisfjörður zničehonic paralyzuje prudká zimní vánice a nález zmrzačeného těla v přístavu. Na westernovém půdorysu, kdy izolovaná komunita prochází krizí pod vlivem nepříznivých vnějších okolností, rozvíjí producent Baltasar Kormákur a jeho spolupracovníci další variaci modelu sociálního dramatu, které spouští brutální narušení statu quo – záhadná vražda některého ze sousedů a blízkých.
Trojice „venkovských“ policistů, kteří jsou nuceni ujmout se vyšetřování, když speciální kriminální jednotka z Reykjavíku nemůže kvůli kalamitě dorazit na místo, představuje možná nejvíce osvěžující ozvláštnění konceptu severského krimi dramatu. Jediný, kdo z těch tří má zkušenost (a ne příliš dobrou) s řešením náročnějších případů, je velitel Andri. Muž s nepolicejní postavou i povahou se kromě případů vražd snaží v soukromí vyřešit i hlubokou rodinnou krizi a večer místo nad obligátním panákem whisky zklidňuje nervy sklenicí mléka bez laktózy, jak s pobavením zaznamenala některá média.
Fraška, ve kterou se tak trochu po islandsku vyústění případu mění (co taky čekat od policie, která nesmí nosit střelné zbraně, v zemi, kde je průměrně páchána jedna vražda ročně), dává možnost rozvést druhý žánrový pól seriálu – drama. Tím opravdovým zločinem je tu totiž netečnost veřejnosti k nepravostem, které se s jejich tichým souhlasem dějí. A záměna i nadřazování osobních zájmů nad ty veřejné. Je taky těžké vynucovat spravedlnost a pořádek v místě, kde jsou všichni nějak emocionálně provázáni. Andriho finální důsledné naplnění role ochránce zákona, ústící v zatčení příbuzného, pro něj znamená konec všech nadějí na obnovení vztahu s exmanželkou a symbolicky dobrovolné vyloučení v rámci maloměstské komunity.
Když se daří...
Ačkoli 1. série V pasti měla premiéru na českých televizích až nyní, v plném běhu jsou již práce na jejím pokračování, které na Islandu uvedou na podzim. Více než otázkami kolem možné variace modelu „vraždy na odlehlém místě“ poutá projekt pozornost produkčními okolnostmi. Částečně totiž natáčení probíhalo ve „filmové vesničce“ na okraji Reykjavíku, kterou společnost režiséra Baltasara Kormákura ve spolupráci s městem postupně budují. Na festivalu RIFF na podzim představil režisér spolu se starostou ambiciozní plán na výstavbu základny pro natáčení rozměrů hollywoodských produkcí. Počítá se ale i se vznikem kreativních hubů, obytných prostor a turistických zařízení (pozemky se přeci jen nacházejí na atraktivním místě u moře).
Kormákur rozhodně nebyl první, kdo přišel s nápadem natočit poutavou islandskou krimi sérii na odlehlém místě. Pomineme-li nevydařené pokusy jako dvě sezóny minisérie Hamarinn (The Cliff), upoutá naši pozornost především zatím dvojdílný projekt německé televize ARD Der Island-Krimi. Ten si jednak vybrala pro svůj návrat na německé obrazovky herečka Franka Potente (Lola běží o život) a taky se jedná o pokus po vzoru Wallandera produkčně „insourcovat“ oblíbenou lokální tematiku, protože se opravdu točilo na Islandu a většinou rolí ztvárnili místní herci. Výsledek je ovšem spíše nevalný, připomíná víc hru na severskou kriminálku než věrohodné drama, na jaké jsme zvyklí.
Pokud jde o V pasti, angažmá momentálně nejslavnějšího islandského režiséra na producentské pozici dávalo tušit mnohem větší ambice. Seriál také krátce po domácí premiéře odvysílala BBC, už ve zprávách provázejících natáčení se nezřídka objevovala rozporuplná nálepka „přelomový islandský seriál“. Stejně zpochybnitelné byly i odkazy na první televizní projekt Baltasara Kormákura. Ten měl v té době jako producent za sebou už práci na sitcomu Borgarstjórinn (Starosta), kterému nepomohlo k většímu úspěchu ani obsazení Jóna Gnarra do polobiografické role starosty Reykjavíku.
Vedle Kormákura, který režíroval první a poslední díl 1. sezóny, se zapojila do natáčení skoro celá islandská filmařská špička. Režie 3 dílů následujících po tom úvodním se ujal Baldvin Z, jeden z tvůrců úspěšného krimi seriálu Case. Oba dva projekty spojuje na pozici scenáristy také Sigurjón Kjartansson, na islandské kulturní scéně notoricky známá osobnost – v devadesátých letech byl pověstný jako druhá polovina z „dvouhlavého“ komediálního dua spolu s Jónem Gnarrem, jeho aktivity pokrývají hudbu, rozhlas, film a momentálně je zaměstnán na pozici vedoucího vývoje projektů v Kormákurových RVK Studios.
Volba hlavních hereckých představitelů nemohla být ani příznačnější. Ólafur Darri Ólafsson i Ingvar Eggert Sigurðsson se pravidelně objevují v zahraničních velkoprodukcích a pravděpodobně budou jejich obličeje divákům i mimo Island povědomé. Oba pány ale zastínila hereckou performancí Ilmur Kristjánsdóttir v roli jejich kolegyně z policejní stanice – s nezbytnou beranicí na hlavě a minimální mimikou v obličeji působí jako nechtěné dítě Lenky Krobotové a Frances McDormand z Farga. Herecký ansámbl doplňuje „protekčně“ Kormákurův syn Baltasar Breki Kemper nebo třeba dánský herec Bjarne Henriksen, představitel otce zmizelé dívky v opravdu přelomovém seriálu Forbrydelsen.
Další šance pro oblíbený žánr
Islandská krimi je tedy zjevně na vzestupu. Sice se zpožděním za švédskými a dánskými souputníky, ale i tak poutá pozornost. Začátkem roku byla dokonce ustavena literární cena pro nejlepší islandskou krimi (stojí za ní úspěšní autoři Ragnar Jónasson a Yrsa Sigurðardóttir). Vlny na festivalech po světě, ale už i ve streamech přijímačů severských VOD služeb dělá momentálně seriál Stella Blómkvist. Adaptace knižní předlohy známé i českému čtenáři. Příběhy románové krimi série s machistickou, bisexuální právničkou jsou zasazeny do nejvyšších pater islandské politiky a společenského života (jednotlivé díly se odehrávají v parlamentu, v televizi, na nejvyšším soudu atd.). A i přes znatelnou nadsázku obsaženou v textu je největším mystériem, kdo se nad tvorbou tak zjevného braku tolik baví, protože i při islandské „vesnickosti“ zůstává stále identita autora/autorky neznámá.
Jak se na severských detektivech projevuje kulturní bohatství jejich země? Poslechněte si i audiozáznam.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
