Severní vítr je krutý. Evropské komiksy vycházející ze severských mýtů

Komiksový scenárista Xavier Dorison se čím dál víc zabydluje na pultech českých knihkupectví. Není divu, patří totiž ke špičce současné francouzské mainstreamové scény. Po historickém Třetím zákonu a skvělé variaci na pirátskou klasiku Dlouhý John Silver nyní vyšel jeho fantasy komiks Asgard, tentokrát ve velkém formátu a v péči menšího nakladatelství. Na relativně krátké ploše tu Dorison rozehrál strhující variaci na příběh o Bílé velrybě. Hlavním hrdinou je lovec jménem Asgard Železná noha, který se chystá na svou největší kořist – tajemného krakena, který ohrožuje lodi plující po místním moři. Příšera, která je možná mytickým hadem Jörmungandem předznamenávajícím konec světa Ragnarök, se pro Asgarda stane životní posedlostí. Dorison se opět ukazuje jako suverénní vypravěč, který dokáže působivě střídat nálady a nenuceně do příběhu vkládat úvahy o vztahu lidí k bohům či životnímu prostředí. Atmosféru díla dotváří i kresba Ralpha Meyera, která jde v nejlepší tradici evropské realistické linky.

Z komiksu Vei od Sary B. Elfgren |foto: Nakladatelství Zanir

U malého nakladatelství vyšel i první svazek komiksové série Vei. Ta pochází ze Švédska, což je oblast, ze které k nám moc komiksů zatím nedoputovalo. Její autorka Sara B. Elfgren je známější jako autorka young adult fantasy románů, ale Vei může upoutat i dospělejší čtenáře. Alespoň soudě podle prvního svazku, kde se příběh teprve rozjíždí. Vei je sympatická také tím, že obrací tradičně rozložené žánrové role. Nejenže hlavní hrdinkou není neohrožený bojovník, ale neohrožená bojovnice, obrací se i úlohy postav ze severských mýtů. Mraziví obři z Jotunheimu tu jsou ti hodní, zatímco bohové z Asgardu se ukazují jako úskoční, krutí a namyšlení záporáci. Vei je rozehraná jako přímočará, ale vlastně sympaticky oddechová arénovka, kde hrdinka Vei musí postupně porážet šampiony Asgarďanů v soubojích na život a na smrt.

Nejrozsáhlejší a svým způsobem také nejambicióznější ze všech tří projektů je francouzská třísvazková sága Mjöllni scenáristy Oliviera Perua a kreslíře Pierre-Denise Gouxe. Znovu je to severská mytologie, ve které je nějaký háček. Tentokrát celý příběh začíná tím, že trpaslíkovi s božským jménem Tór se do rukou dostane skutečné Tórovo kladivo Mjöllni. A stane se něco, s čím nikdo nepočítal – zdá se, že se trpaslíkovi podařilo oživit jeho kouzelnou moc. Po kraji se okamžitě roznese zvěst, že hlavní hrdina je možná ve skutečnosti vtělením božského Tóra. Spletitý příběh plný zvratů ještě několikrát změní náš pohled na to, co je malý Tór vlastně zač, a postupně zaplete do vyprávění kromě trpaslíků také elfy, ledové obry nebo mrtvé z podsvětí. Zároveň ale pořád z různých stran chytře rozvádí úvahy o tom, čím se poměřuje „velikost“ určité osobnosti – ať už je to fyzická výška trpaslíků, domnělé božství určitých jedinců, nebo jejich hrdinské skutky. Gouxova kresba také vychází z evropské realistické tradice a kromě toho, že se na ni opravdu dobře kouká, si také nápaditě hraje právě s různou výškou rozdílných postav, která je pro vyprávění důležitá.

Kromě tří komiksových výletů na mytologický sever ale na přelomu roku vyšly ještě další pozoruhodné fantasy komiksy – sebrané svazky legendárního Thorgala, zpracování povídek Roberta E. Howarda o barbaru Conanovi a plavba po skalnatém terénu germánských mýtů a wagnerovských oper Prsten Nibelungův. Všem třem se budeme věnovat v některém z příštích dílu Ektoplasmy.