Shnilé maso, krev a masky. Špína zakouší islandskou blackmetalovou Vlčí mši

3. listopad 2017
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Misþyrming

Hodiny trvající hypnotický a hlasitý jam, kterého se účastní členové hned několika kapel. Masky, kosti, krev i shnilé maso dodávají celému rituálu na příznačnosti – tak nějak vypadá klasická islandská blackmetalová Úlfsmessa neboli Vlčí mše. Ve Špíně jsme tentokrát zavítali (nejen) do Reykjavíku, abychom se podívali, jaké osobnosti utváří tamní blackmetalovou scénu.

„Netvrdím, že musíš jít hned prodávat dětem heroin nebo zapálit kostel nebo školu. Hlavně praktikuj, co kážeš! Dělej, co chceš, a jestli se to někomu nelíbí – dělej to stejně!“ tvrdí Sturla Viðar, základní kámen kapely Svartidauði. Ta byla spolu s Myrk (nebo Sólstafir) jedním z uskupení, která stála u zrodu současného islandského black metalu. O Svartidauði se proslýchá, že ve svých počátcích kolem roku 2000 nechodili při svých koncertech pro ránu daleko a násilí u nich bylo na denním pořádku. Přísnost a tvrdost se místní scény drží.

Nepříliš četná subkultura na Islandu, kde se v kapelách opakují pořád ty stejné obličeje (a část z nich ještě provozuje label nebo pořádá festival), zkrátka nikoho, kdo to s black metalem nemyslí vážně, nesnese. Možná i díky této opravdovosti zaplňují kapely jako Misþyrming sály a louky na Roadburnu a podobných akcích až k prasknutí.

Misþyrming jsou také jednou z nejdůležitějších kapel pro současnou scénu. Spolu se členy Naðra (vše se zde opět prolíná) vedou kazetový label, který pod názvem Vánagandr funguje jako jakýsi showcase pro místní temné kapely. Z labelu, který funguje svépomocně a na principech DIY, jsme si ve Špíně pustili hned několik zástupců. Nezůstali jsme ovšem pouze v Reykjavíku a vydali jsme se i do druhého největšího města Akureyri, odkud pochází mladíci Mannveira.

Pokud jste vždycky toužili vědět, jaké to je pracovat na ovčích jatkách a jak tahle zkušenost člověka poznamená, pusťte si Špínu ze záznamu!

Spustit audio