Shnilé maso, krev a masky. Špína zakouší islandskou blackmetalovou Vlčí mši

„Netvrdím, že musíš jít hned prodávat dětem heroin nebo zapálit kostel nebo školu. Hlavně praktikuj, co kážeš! Dělej, co chceš, a jestli se to někomu nelíbí – dělej to stejně!“ tvrdí Sturla Viðar, základní kámen kapely Svartidauði. Ta byla spolu s Myrk (nebo Sólstafir) jedním z uskupení, která stála u zrodu současného islandského black metalu. O Svartidauði se proslýchá, že ve svých počátcích kolem roku 2000 nechodili při svých koncertech pro ránu daleko a násilí u nich bylo na denním pořádku. Přísnost a tvrdost se místní scény drží.

Nepříliš četná subkultura na Islandu, kde se v kapelách opakují pořád ty stejné obličeje (a část z nich ještě provozuje label nebo pořádá festival), zkrátka nikoho, kdo to s black metalem nemyslí vážně, nesnese. Možná i díky této opravdovosti zaplňují kapely jako Misþyrming sály a louky na Roadburnu a podobných akcích až k prasknutí.

Misþyrming jsou také jednou z nejdůležitějších kapel pro současnou scénu. Spolu se členy Naðra (vše se zde opět prolíná) vedou kazetový label, který pod názvem Vánagandr funguje jako jakýsi showcase pro místní temné kapely. Z labelu, který funguje svépomocně a na principech DIY, jsme si ve Špíně pustili hned několik zástupců. Nezůstali jsme ovšem pouze v Reykjavíku a vydali jsme se i do druhého největšího města Akureyri, odkud pochází mladíci Mannveira.

Pokud jste vždycky toužili vědět, jaké to je pracovat na ovčích jatkách a jak tahle zkušenost člověka poznamená, pusťte si Špínu ze záznamu!