Shoegaze jako slepá ulička? Deafheaven se vrací k syrově elegantnímu metalu

5. únor 2025

Američtí Deafheaven už dávno dokázali, že lze mít rád zároveň Slayer a růžovou barvu. Jejich předešlé album Infinite Granite akcentovalo citlivé stránky metalové kapely, která měla k vypjatým emocím vždy blízko, zpěvný shoegaze ale rezonoval méně než jejich tvrdá poloha. V novém singlu Magnolia tak Deafheaven znovu předvádí nejen strhující songwriting, ale vrací se i k metalu plnému autentické bolesti.

Bolest je i slovo, které vás napadne, když posloucháte zpěv Alana Dubina. Mohli jste ho slyšet třeba v Gnaw nebo kultovních Khanate. Způsob, jakým pracuje se svým hlasem, je bolestivý nejen emočně, ale doslova rezonuje celým tělem. To pak možná paradoxně přináší i určitý typ katarze, pakliže se tedy dostanete přes prvotní slupku, u níž máte napřed pocit, že vás má odpudit. Hodně podobné je to i u společného tracku Alana Dubina a kapely Nadja, který je fascinující exkurzí do bahenních vod emočně vypjatého sludge metalu, dronu a ambientu.

Pro dobrou náladu jsou tu ale naštěstí The Moonlandingz – kapela vzešlá z okruhu The Eccentronic Research Council a Fat White Family. Potměšilá čtveřice teď vydala nový song, ve kterém lze snadno vystopovat rozpustilost Fat White Family, ovšem nikoliv jejich pouliční grobiánství. Ale funguje to nádherně i tak.

Čím tentokráte nejvíce překvapil Viktor Banána? A kdo z nich má více v oblibě syntezátory a téměř až taneční vibe? I to se dozvíte v aktuálních Modelářích!

Spustit audio

Související

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.