Shrill: Přelomový seriál bez sentimentu ukazuje, že Fat Lives Matter

Proč pořád upozorňuji na to, že jsou autorky tlusté? Aniž bych znala jejich body mass index, je vidět, že je takzvaně napsán životem a není primárně o obézních, ale pro obézní – a pak až pro všechny ostatní. A to z něj dělá tělnatou sitcomovou avantgardu.

V subtilně vykreslených situacích vidíme, jak je hlavní postava Annie definována tím, že je tlustá. Spí s naprosto neschopným mužem, se kterým nepoužívá ochranu jen proto, že se bojí jeho odmítnutí|foto: Hulu

V subtilně vykreslených situacích vidíme, jak je hlavní postava Annie definována tím, že je tlustá. Spí s naprosto neschopným mužem, se kterým nepoužívá ochranu jen proto, že se bojí jeho odmítnutí. Je vystavována předsudkům v práci, protože na hubené působí jako archetyp zpomalené mandy. Cizí cvičitelka jógy bez dovolení měří její zápěstí a dojde k závěru, že Annie má pod všemi těmi vrstvami křehkou konstrukci a mohla by se k ní propracovat. Matka Annie nemůže uvěřit tomu, že má dcera přítele, a nenápadně ji povzbuzuje ke cvičení. Teprve potrat dovede Annie k tomu, aby víc prosazovala zájmy své osoby a nenechala s sebou cloumat jako ta hodná holka, co už nese těžký náklad, takže toho hodně vydrží.

Shrill se dá dobře definovat tím, čím není. Není příběhem holky, která si uvědomí, že důležité je jen její vnitřní já, a obezita tím pádem jako by nebyla. Shrill se přihlašuje k tloušťce, nemaskuje ji za plnoštíhlost nebo prostorovou výraznost. Tělesná diverzita se tu řeší jako diverzita tlustých těl, protože právě to jsou těla, která se shledávají s největším odporem – ať už těch, kteří je mají, nebo těch, kteří je hodnotí zvenčí. Shrill také není příběhem holky, která má rozumného přítele, pro kterého je boubelatá princezna, a díky tomu přijme své tělo. Annie své tělo nepřijme z minuty na minutu a už vůbec ne kvůli vhledu milence, který mimochodem souloží ještě s extrémně drobnou dívkou, o které mluví jako o „rotaci“. Shrill také není story holky, která na sobě chce pracovat, nosit zeštíhlující sukně a díky tomu se začne cítit dobře. Annie si dá večer ráda o samotě karbohydráty a nehodlá se zničit na rotopedu. Současně je však demytizován obézní člověk jako ten, kdo se přejídá a jí celý den junk food. Annie není chorobně líná nebo lačná kalorií, jen se prostě nehlídá.

Annie i přes časté srovnávání s Hannah ze seriálu Girls nemá všechno na háku. Nenosí odhalené břicho, ale ani se neukrývá v plandavých hábitech. Jí nechutné dietní jídlo, ale pak se na něj zas vykašle. Na rozdíl od sebevědomé Hannah je Annie hrdinka prostřednosti. Její životní aspirace jsou níž a život je pevně svázán se sebedefinicí skrze tloušťku. Annie je ta, která se alespoň zpočátku bojí přejít přechod a radši počká, než auto přejede, a ta, která alespoň ze začátku nekonfrontuje diskriminující okolí.

V seriálech a filmech, které si pamatuji, tlusté holky vystupují nejčastěji jako hodné kamarádky nebo zlé vražedkyně. Také nebývají opravdu tlusté, ale spíš decentně kypré. Nebývají v plavkách, pokud nejde o zesměšňující scénu. Nenosí krásné šaty – snad jen v romantických komediích, kdy hráč ragby nakonec prohlédne a oplácanou holku upřednostní před modelkou, třeba jako v teenagerské romantické komedii Sierra Burgess je loser.

Annie i přes časté srovnávání s Hannah ze seriálu Girls nemá všechno na háku. Nenosí odhalené břicho, ale ani se neukrývá v plandavých hábitech|foto: Hulu

Annie je postava, kterou ostatní dosud viděli jen jako bytost k předělání. Ona ale taková je a není v dohledu, že by se forma její tělesnosti měla změnit. V seriálu je klíčové právě toto akceptování tloušťky nikoliv jako stavu k proměně, ale statu quo, který už prostě jednou je, a tak má koukat, aby byl.

Annie je jen jedna tlustá bílá americká žena. Posouvá dál excentrickou štafetu, kterou připravila Hannah z Girls, a snad ji podá dál – k postavám mnoha dalších lidí, jejichž zkušenost neznáme, pokud nechodíme v jejich botách. Protože v bijáku zatím nic takového nehráli.