Šílenství trvá. Britští black midi nakazili svůj chaotický vir swingovou horečkou

15. červenec 2022

Základní rukopis britské trojice black midi, který zasazuje písničky do vřícího kotle hudebního chaosu, se nezměnil. Jen v maelströmu nápadů na novince Hellfire nerotují pouze členové kapely, ale s nimi i další spolupracovníci tvořící virtuální bigband. Výsledný galimatyáš má pak mnohem barevnější a rafinovanější vyznění.

Od vydání debutové desky se toho u black midi změnilo poměrně hodně. V kapele už nefiguruje kytarista Matt Kwasniewski-Kelvin, zbylá trojice začala naopak intenzivně spolupracovat s klávesákem Sethem Evansem a saxofonistou Kaidim Akinnibim a jejich přítomnost ve studiu se ihned projevila na výsledné podobě loňského alba Cavalcade.

Špinavě postpunkový sound debutu částečně ustoupil výrazným příspěvkům kláves a dechů, a vedle přirovnání k Wire nebo Shellac se náhle začaly objevovat spojnice směrem ke Can, King Crimson nebo dokonce Scottu Walkerovi. Už z tohoto úhlu pohledu bylo zajímavé, s čím se black midi vytasí na své následující kolekci.

Výsledkem kreativního půlroku je album Hellfire - mozaika složená z výrazně osobních střípků ambicí a zkušeností. Přiznané pokračování Cavalcade, znovu naplněné až po okraj všemožnými nápady a pravidelnou potřebou hlasitých výronů energie. Ty ale jsou ještě méně kytarového původu než na předchozí desce, hlavní slovo často přebírají dechy a díky častým recitativům si nejde tu a tam vzpomenout na jinak žánrově vzdálené Tiger Lillies.

Při poslechu novinky se ale na mysl vkrádají desítky dalších přirovnání, od Lambchop – díky podobně zabarveným vokálům zpěváků – přes intenzitu současníků Squid, a podobnou žánrovou rafinovanost kamarádů Black Country, New Road, až k rytmickým maticím á la Battles. Obrovský prostor, který v necelých čtyřiceti minutách black midi obsáhnou, je obdivuhodný. Přitom z žánrového cestování, které má často podobu průletu stíhačkou, netrčí potřeba to všem ukázat a případně nandat. Z nadělených desíti položek cítím jen zoufalou potřebu vtěsnat do formy jednoduchých písniček to svíjející se klubko nápadů, které aktéry přepadává na každém rohu.

Jak se změnil způsob, kterým vznikají nové nahrávky black midi? Posouvá hudba black midi současnou moderní hudbu do nových končin? Jakou hudbu si členové kapely užívají? Odpovědi na všechny tyto otázky naleznete v audio verzi recenze Pavla Zelinky na album Hellfire.

autor: Pavel Zelinka
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.