Šít hudbu: Skladatelka Lucie Vítková vytváří kompozice podle krejčovských střihů

„Náhodou se mi dostal do ruky polský módní časopis z 80. let. Mapa střihů mě vizuálně zaujala a rozhodla jsem se zkusit tyto formy, které kopírují lidské tělo, převést do hudby,“ říká Lucie Vítková. Experimentovat s hudebními a krejčovskými střihy začala v roce 2011. Od té doby zkoumá hudební formu a hledá pro ni nové vzory. „Zhudebnění oblečení mě zajímá i proto, že oděv je součástí naší identity a každodennosti.“

Při skládání hudby podle střihů postupuje Lucie podobně, jako by šila. „Vezmu si průhledný papír, obkreslím třeba rukáv nebo přední díl kabátu a tyto jednotlivé části napasuji na jednotlivé nástroje. Jde samozřejmě o čistě subjektivní interpretaci,“ popisuje svůj tvůrčí proces. „Rukávy dávám spíš basovým nástrojům jako kontrabas, violoncello nebo tuba. Stříhání a šití se pak odehrává ve zvuku. Délky převádím do času, každý centimetr je jedna sekunda.“ A výsledek si můžete poslechnout na jejím soundcloudu, kde najdete skladby jako Kabát, Sukně nebo Dámský kostým. Lucie experimentovala také s tím, že jednotlivé oděvy skládala přímo na míru hudebníkům, které si předem přeměřila.

Svou hudbu už prezentovala na řadě koncertů, ale také v galeriích, mimo jiné v Jihlavě na výstavě Vlákna, klubka, tkaniny. „V Jihlavě byly jednak nahrávky, ale také grafické záznamy skladeb, které nejsou klasickým notovým zápisem. Vypadají spíš jako grafy, takže byly ve výstavě zahrnuté jako obrazy.“ Zhudebněná móda letos zazněla i na náměstí v Chotěboři, kde Lucie s orchestrem zahrála Kabát a Sukni. „Díky instrumentaci, kterou tvoří trubka, tuba, trombon, křídlovka a činel, je to trochu jako pochodová dechová kapela. Já se přidala s akordeonem, syntezátorem a dalšími nástroji. Hráli jsme pro širokou veřejnost u kašny a bylo to velmi zajímavé, protože jde o poměrně divokou, expresivní hudbu.“

V některých skladbách zní vedle klasických hudebních nástrojů i šicí stroj, jako třeba v Čepici, která vznikla ve spolupráci s brazilskou hudebnicí Lisou Simpson. „Lisa čepici šila a já jsem zároveň hrála tu skladbu. Po koncertu jsme navíc měly jako výsledek i ten konkrétní produkt. Baví mě také hrát si s kontextem. Když koncertujeme v dílně, není její stroj vnímaný jako nástroj. Když se přesuneme do koncertního sálu, je to jinak.“

Lucie Vítková|foto: archiv Lucie Vítkové

Kontext v hudbě je obecně jednou ze silných inspirací Luciiny práce. Baví ji sledovat a zkoumat, kde hudba začíná a kde končí, co ještě hudba je a co už není. „V minulosti se umělci inspirovali například krajinou, já se také inspiruji mimohudebními náměty. Je pro mě důležité vymanit se z nějakých zažitých skladatelských zvyků, které jsem získala díky hudebnímu vzdělávání. Nezajímá mě jenom zvuk.“

Lucie studovala brněnskou konzervatoř a následně pokračovala na vysokou školu, kde se zaměřila na hudební kompozici. Aktuálně je na doktorském studiu ve Spojených státech. „V New Yorku se cítím jako u zdroje informací. Odehrává se tu hodně současné hudby. Mohu být u debat o tématech, která mě zajímají.“ Jako malá začala hrát na klavír a později na akordeon, který studovala na konzervatoři. V posledních dvou letech hraje na Kolumbijské univerzitě často s japonským ansámblem. Do japonské hudby se zabrala díky šestitýdenní rezidenci v Tokiu.

Rádiové hudbě, která je prý nevyžádanou kulisou, se ale snaží vyhýbat. „Přijde mi to, jako bych musela být v místnosti s někým, kdo kouří, když jsem nekuřák. Hudbu ráda poslouchám vědomě a záměrně, poslouchám analyticky a přemýšlím. Baví mě hudbu číst.“ A zajímá vás, jaký koncert Lucii Vítkovou v poslední době zaujal? Poslechněte si víc v rozhovoru.

Playlist:
Choir Boy – Sunday Light (Dais Records)
Migos – T-Shirt 
Lucie Vítková – Vlněný kabát a sukně
Lucie Vítková – Čepice
Lucie Vítková – Kabát
Munguugnum – Aircraft Construction
Ase Manual, Gianni Lee – Meditation Instrumental
Jade Statues – Invocation
Jade Statues – Surrounding
Kufura – Slice