Skládat střípky minulosti. Zapomenutý ambientní kutil Mark Renner našel po 30 letech nové publikum

Název kolekce Few Traces je příznačný. Mark Renner totiž za sebou zanechal opravdu jenom pár hudebních stop. Mimo rodný Baltimore je v době vzniku slyšel málokdo, ale ve znaleckých kruzích bylo jeho jméno pojem. V 80. letech měl několik kapel, ale skutečně se začal realizovat až se sólovou tvorbou. Při domácím nahrávání používal, co bylo zrovna po ruce, inspiroval se tehdejším britským popem, který naposlouchával v místním obchodě s deskami – ten byl pro kluka z farmy vstupní branou do většího světa.

K hudbě přistupoval spíš intuitivně a přemýšlel s představivostí malíře, zvuky nahazoval jako barvu na plátno. A fungovalo to i naopak, nahrával si ambientní soundtracky k výstavám svých obrazů, aniž by věděl, že se tomu v uměleckých kruzích říká zvuková instalace. Jistá izolovanost byla jeho největší výhodou, intimní debutové album All Walks of This Life bylo díky tomu originální a stálo mimo přítomnost. Zatímco v Americe táhl energický indie rock a nejmodernější syntezátorová hudba, Renner se ohlížel zpátky a skládal duchařský post-punk. Album přežilo svou dobu a je základem nedávno vydané kompilace Few Traces – z hudby je cítit zvláštní laskavost, klid a melancholie. Počin navíc ukazuje, jak nahodile si hledáme cesty k minulosti. S blížícími šedesátými narozeninami se o Marka Rennera začínají zajímat posluchači, kteří v době vzniku nahrávek ani nebyli na světě.

Výstřel odněkud ze tmy

Alba Marka Rennera byla dlouho sběratelskou perlou a občas vykoukla z krabic na bleších trzích. Při přehrabování mezi deskami ve Filadelfii narazil Matt Werth z RVNG Intl. na poklad. All Walks of This Life si doma přehrával tolikrát, až se rozhodl, že musí nahrávku znovu vydat. Renner se tak po několikaletém úsilí zařadil v katalogu brooklynského vydavatelství RVNG Intl. po bok současných jmen, jako je elektronická skladatelka Holly Herndon, dvojice Visible Cloaks nebo u nás tak oblíbení noiseoví nihilisté The Body. „Bylo to jako výstřel přicházející odněkud ze tmy,“ vzpomínal Renner na setkání s šéfem labelu. Werth poskládal k nalezené desce několik dalších rarit, aby postihl průřez tvorbou mezi lety 1982 a 1990, kdy Mark Renner s hudbou končil – musel živit rozrůstající se rodinu a hudební průmysl nebyl pro něj. Vzal práci v továrně, stáhl se do ústraní a tvořil sám pro sebe.

Rennerovu osobnost přiléhavě vystihují názvy jeho nahrávek. Painter’s Joy odkazuje k malířské vášni a jeho obrazům a ilustracím, Memoirs of a Distracted Church Organist k jeho ochotnickým aktivitám varhaníka v kostele a Desire of Forgetfulness zas odkrývá touhu po tom být zapomenut – ačkoliv byla vynucená vnějšími okolnostmi a šlo spíš o odevzdání se. Zpětně si Renner vyčítá jistou rezignaci, protože měl možnost podepsat smlouvu na deset alb s menší značkou. Cítil se ale tehdy už moc starý, s třicítkou na krku měl pocit, že nemá moc šanci. „Velké labely nebo silné nezávislé značky podepisovaly mnohem mladší hudebníky,“ říká pro server Noisey. Vše si ale vynahrazuje v důchodovém věku, kdy má konečně čas se seberealizovat. Připravuje novou výstavu a také hudbu – popisující postupné zhoršování zdravotního stavu jeho matky, která žije patnáct let v pečovatelském domě.

Ztracená a nalezená hudba zachycená na Few Traces zní zvláštně nadčasově a moderně. Nikdo s tou deskou nemusel nic dělat, protože ona estetika se stala všudypřítomnou a éra 80. let je častým zdrojem inspirace pro současné hudebníky. Prolínají se tu ambientní stopy nahrané na čtyřstopý rekordér a složené na levných klávesách a syntezátoru Casio CZ-101 – jsou to narychlo nahozené skici, které ale v kombinaci s vokálními post-punkovými songy dodávají dynamiku celkové kompozici alba. Na melancholické skladby Saints and Sages nebo More or Less, vedené bicím automatem, klávesami, kytarou a prosvícené drobnými synťákovými tóny, uslyší každý, kdo má rád britský kytarový pop jako The Cleaners from Venus, Joy Division a všechny post-punkové epigony nebo desku Before and After Science od Briana Ena.

Jiné odstíny

Vydavatelství RVNG Intl. odvedlo důležitou práci. Few Traces je ukázkou toho, jak si hledáme zpátky cesty k minulosti. Podobně hudební svět znovuobjevil folkového zpěváka Sugar Mana, ale taková sláva Rennera nejspíš nečeká – nikdo o něm nenatočil dobrodružný snímek s dojemným příběhem. K baltimorskému hudebníkovi by se nic takového nehodilo, spíš má blíž ke skladateli Arthuru Russellovi, kterého si pro jeho smutné disko oblíbili fanoušci avantgardní hudby. Newyorčan Russell, pohybující se na tamní queer scéně, se ale uznání už nedožil – zemřel na AIDS začátkem 90. let. A příklady známe i z českého prostředí, vydavatelství Indies Scope vloni na podzim vydalo rozsáhlou retrospektivu československému folkovému písničkáři Jakubu Nohovi, který byl současníkem Vladimíra Mišíka, ale vědělo se o něm jenom v uzavřených kruzích pražských hospod a kulturních domů.

„Tomu duchovi budu říkat lhostejnost,“ zpívá Renner ve skladbě Wild House, která z kolekce Few Traces vyčnívá. „Skládám střípky minulosti dohromady, ale pamatuji si jiné odstíny.“ Slova vystihují, jak se jeho třicet let staré nahrávky oprašují a dostávají do nového kontextu. V hudbě se ozývá smutek, nenaplněné sny, zapomínání a vzpomínání, ale i spokojenost a smíření s plynutím času – je to zvuk desky, která vybledla a málem byla vymazaná z historie.

Vydejte se po stopách ztracené a nalezené hudby Marka Rennera a poslechněte si, jak zní skládání střípků minulosti na desce Few Traces.