Skleněné děti jsou trénované, aby nepřekážely. Co když se pozornost upíná jen k jednomu dítěti?
„Někdy skleněné děti zažívají pocity viny za to, že jsou zdravé a jejich sourozenec ne. Může pro ně být těžké si věci užívat a radovat se z nich. V pozdějším věku mohou bojovat s úzkostmi,“ vysvětluje psycholog a psychoterapeut Adam Táborský.
„Skleněné děti mají sourozence, který má nějaký hendikep nebo znevýhodnění. To znamená, že se jim nedostává hlavní pozornost rodičů. Jsou na druhé koleji, učí se samostatnosti, učí se nepřekážet. Jako by tam ani nebyly, jako by skrz ně bylo vidět,“ vysvětluje psychoterapeut.
„Skleněné děti jsou někdy tzv. hypervigilní, mají zvýšenou bdělost vůči situaci, která se doma odehrává. Neustále monitorují, jak se to vyvíjí, co dělají a jak reagují rodiče. To je velké vypětí, které je může vyčerpávat,“ upozorňuje Adam Táborský. „Jako rodiče bychom se hlavně měli snažit o to, aby tyhle děti nemusely předčasně dospět.“
„To, že řekneme, že je někdo skleněné dítě, nemusí znamenat, že je malé. Skleněné děti jsou i dospělí, je to s nimi spjaté celý jejich život. V dospělosti jsou mnohdy konfrontovány s otázkou, kdo převezme po rodičích péči o hendikepovaného sourozence.“
Poslechněte si Houpačky o skleněných dětech.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
