Skrze utrpení mě Bůh učí empatii. S Evou Pavlíkovou o její duchovní cestě
Život Evy Pavlíkové v dětství a dospívání poznamenala závislost na alkoholu a drogách, útěky z domova a psychické problémy. V rané dospělosti se vrhla do budování kariéry. Pracovala v korporátu, vedla firmu a spoluzaložila sdružení IT dobrovolníků Česko.Digital. Po čtyřicítce její život opět změnil směr. Začala pracovat jako vrchní ředitelka IT na Ministerstvu pro místní rozvoj a studovat na Husitské teologické fakultě UK.
Ke studiu teologie ji prý dovedla zkušenost z kurzu ženského leadershipu, kde zjistila, že jejím posláním je ukazovat cestu k Bohu. „Dva roky jsem zkoumala, co je tím Bohem myšleno, a došla jsem k tomu, že to znamená vydat se na službu.“ Dnes už je Eva rozhodnutá, že její kroky povedou z ministerstva do církve. „Když jsem začala studovat, tak jsem to nikomu moc neříkala. Teď už v podstatě hrdě říkám, že moje další cesta bude farářská.“
Na cestu víry se ale vydala už dříve. Významnou roli v tom hrálo umírání jejího dědy. „Byli jsme u něj až do těch několika posledních hodin a byl to pozitivně formativní moment, protože jsem překonala strach ze smrti. Tam někde začalo hledání vyššího vysvětlení, proč se mi dějí těžké věci,“ popisuje Eva.
Na těžké momenty svého života se dnes Eva snaží dívat s nadhledem. „Já jsem si svoje těžkosti přeložila tak, že mě je Bůh učí unést a učí mě tím větší empatii. Když jsem nedávno byla v Kolínském klášteře, tak jsem tam měla velmi těžký sen. Když jsem se pak ptala, proč se mi to děje, tak jsem slyšela hlas, který říká: Protože to uneseš.“
Jak podle Evy vypadá umění trpět? Proč si zvolila křesťanství a Církev československou husitstkou? A co symbolizuje její tetování? Poslouchejte Hergot!
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
