Skvělý nový svět v pražském DOXu nepřináší nic nového

29. září 2015

Centrum současného umění DOX většinou netroškaří. I v případě aktuální výstavy Brave New World se jedná o projekt, který by byl v takovém rozsahu realizovatelný v málokteré instituci u nás. Bohužel ale právě velkolepost expozice spojená s ambicemi jejích tvůrců nakonec dystopická vyprávění Aldouse Huxleyho, George Orwella a Raye Bradburyho takřka přehlušuje.

Za koncepcí výstavy stojí Leoš Válka, kterého v kurátorském tandemu doplnila Michaela Šilpochová. Společně si za spojovací prvek zvolili kultovní dystopická díla tří autorů: Brave New World Aldouse Huxleyho, 1984 George Orwella a 451 stupňů Fahrenheita Raye Bradburyho. Každý ze spisovatelů se k představě budoucnosti staví po svém, spojuje je ovšem truchlivost jejich vizí, které jsou prodchnuté dohledem a mediální manipulací. Zatímco Orwell spatřoval hlavní nebezpečí ve vnějším útlaku společnosti z konkrétních pozic mocných, Huxley s Bradburym varují před rafinovanější cestou k ovládání mas skrze jejich totální nadopování falešnými daty, kterým začnou samy věřit a podléhat.

Právě tyto dvě rozdílné polohy se staly pro Válku se Šilpochovou východiskem pro první části výstavy nazvané Život v kleci a Svoboda v bublině. Věcnější srovnání různých postupů, jak uplatňovat moc na velké skupiny obyvatel, by mohlo být nesmírně zajímavé. Autoři výstavy ale sklouzávají do přílišného zobecnění. Orwellovo pojetí je zajímá zkrátka jako příklad diktatury a vize Bradburyho a Huxleyho se pro ně stávají jednoznačným odkazem k internetu a obecněji ke komunikačním technologiím. Obě tato témata jsou samozřejmě zajímavá a nosná, zdá se ale, jako by ono zobecnění vedlo spíš ke zběžnému pohledu, který v souhrnu nepřináší nic moc nového.

03481193.jpeg

Nejzajímavější se tak stává třetí část výstavy věnovaná japonskému fenoménu hikikomori. Svým konkrétním zaměřením ale nakonec z celku dost vystupuje, a možná by snesla spíš propracovanější samostatnou prezentaci. I ono spojení slavných dystopií s rostoucí skupinou mladých lidí, kteří přestávají být schopní fungovat uvnitř současné japonské společnosti zaměřené na výkon, jakkoli se nejprve zdá vcelku logické, se při bližším pohledu začíná jevit trochu moc rozvolněně.

Největším problémem celé výstavy ale ve výsledku je především to, že se snaží reflektovat dnešní stav světa, v němž jsme manipulováni reklamou a masovými médii, podobně jako v oněch slavných románech, a přitom k tomu používá stejně ukřičený reklamní jazyk. Expozice diváka doslova zahltí přehršlí zvuků, obrazů a obrazovek a následně se jej pokouší v ní zorientovat pomocí doprovodných textů. Bohužel to ale příliš nefunguje.

03481191.jpeg

Jazyk reklamy a povrchních symbolů, který tu číhá na každém rohu, sám o sobě zrovna nepodporuje hlubší čtení. A v celkovém úhrnu, když se mohutný prostor DOXu přeplní k prasknutí všemi těmi velkými pojmy, jako svoboda, masy, diktatura nebo manipulace, vznikne prostě zavalující hromada děl, mezi která vstoupíte a zase z nich vyjdete, aniž by vás celek jakkoli obohatil.

Výstava potrvá v Centru současného umění DOX do 25. ledna.

03481192.jpeg
autor: Karolina Ketmanová
Spustit audio