Smack: Když jsem přitáhl grime, scéna tady byla jedna velká rapová Uhříněves

10. únor 2015
03312370.jpeg

Řada podvratných mixtapes Iscream Boyz šířících se po internetu ukázala, že štěkavá flow, basové linky 808 s výrazným kopákem a undergroundová elektronika nepatří jenom do temných zákoutí britských garáží. Někdy možná zněli Iscream Boyz – připomínající tajné společenství šířící své poselství – nepřirozeně, ale grimeový věrozvěst Smack se vize nevzdal, i když ne vždycky mu zakonzervovaná česká scéna pokyvovala. Jeho druhé sólovce P’s a Love rozhodně nechybí dřívější vibe pouličního sígrovství, je už ale o poznání vyzrálejší. Pořád v sobě však má surovou energii, kterou Jakub Janeček, jak zní Smackovo občanské jméno, nasával z punkových desek, co mu pouštěli rodiče ještě jako malému. V rozhovoru vzpomínal, kdy si poprvé koupil grimeovou desku, jaké byly první koncerty po bytech a proč se rozhodl jít vlastní cestou s labelem Archetyp 51.

Jak sám často říkáš, k rapu ses dostal přes punk, grunge a elektroniku. Tyhle všechny nálady se pro tebe spojily v grimeu?

Cesta k rapu ani tak dlouhá nebyla. Táta jako pankáč poslouchal za komunistů hudbu, co se sem vůbec nesměla vozit. Když to spadlo, byl najednou hroznej boom a oni si založili tady kousek na Vinohradech obchod s tričkama, kde prodával i DJ Tráva, kterej byl hodně progresivní v tý době a měnil žánry. V jeden moment ale řekl, že už nechce poslouchat rap, a dal ty cédéčka mýmu tátovi. Ne, že by to on v tý době neznal, spoustu CDs jsme doma měli – ty základy jako Public Enemy a Ice T jsem už měl za sebou. Pak se u nás doma objevily cédéčka Gang Starr, Onyx, LL Cool J nebo Wu-Tang Clan. To mi mohlo bejt tak šest, do tý doby mě vychovával grunge, protože ho poslouchala máma, a punk miloval zas táta.

K hip hopu jsem se dostal docela brzo, ale taky jsem měl rád spoustu hudebních žánrů, líbila se mi i elektronika – každej na základce sjížděl Prodigy, nadchl jsem se pak pro drum and bass, a asi proto se mi začal líbit grime. Když jsem ho po přelomu tisíciletí začínal slýchávat, ať už na Radiu 1, nebo v televizi na MTV, nebylo toho moc. Viděl jsem klipy Dizzeeho Rascala nebo The Streets a moc jsem nevěděl, s čím si to mám spojit. Nicméně někdy tehdy napsal pro web Boombap můj tehdejší kolega Richard Mokráš aka Abdul 52 článek o Wileym a Dizzeem Rascalovi, kde jsem se dozvěděl, co je to grime nebo eskimo. V tu chvíli jsem byl hrozně ohromenej, jakej to má background. Takže jsem šel shánět. Kupodivu v Radosti měli Wileyho, tak jsem si ho koupil. Byl jsem strašně nadšenej, že to je takhle krásně propojený – je tam ta syrovost punku, elektronika, ať už z dnb, nebo breakbeatu, a samozřejmě two step garage nebo rovná speed garage a samozřejmě rap. Tedy ideální spojení spousty věcí, co jsem měl rád.

Začínal jsi u rapu nebo ses pustil rovnou do grimeu, kde je flow a frázování pro češtinu mnohem složitější?

Naštěstí nikdo neví, jaký to bylo, když jsem se do toho poprvý pustil. To mi bylo třináct čtrnáct a dělali jsme hip hop s mým kámošem Fuckstroyem, se kterým jsem potom spoluzaložil Iscream Boyz. Byli jsme na pár akcích na Jižním Městě nebo v Uhříněvsi, kde bylo třeba padesát lidí, a když účinkující dokončili svůj set, vzali jsme mikrofon a dali ten jeden track, co jsme měli.

Čtěte také

Grimeový začátky byly dost těžký. Měli jsme za to, že to asi v češtině nejde zvládnout technicky tak, aby to bylo zvukově srovnatelný s Británií. Je to podmíněný taky obecně kratšíma slovama v angličtině, častější jsou jednoslabičný, a udělat rým je pak mnohem jednodušší. Byli jsme nějak spokojení s tím, na jaký úrovni to děláme. Rapovali jsme někde po bytech a pak vypustili ten první track, k čemuž jsem byl tak částečně donucenej. Fuckstroy se na jedný party seznámil s Shadow Dropem, prvním českým grimeovým producentem, kterej mu říkal, že shání někoho, kdo by do jeho beatů zvládl rapovat.

Sešli jsme se a jemu se to líbilo. Mně to přišlo v rámci možností, nadšenej jsem nebyl. Nicméně se udělal track, kterej byl takovej dost bojovnej – byl to diss na jednu crew. Vypustili jsme to na Boombap. Reakcí bylo strašně moc a řekl bych, že tři čtvrtiny byly negativní. Jak jsem mluvil o tý Uhříněvsi, tak tady to byla taková jedna velká rapová Uhříněves, kde lidi nebyli schopní přijmout něco takhle odlišnýho, mi přišlo. Zázrak byl, že několik let předtím vůbec vzali Supercrooo. Bylo to pomalejší, ale zároveň ti, u kterých jsme doufali, že to ocení, to podpořili hned na začátku. Kdyby řekli ne, tak bychom se na to vykašlali.

Tím, že jsi začal jako jeden z prvních u nás kombinovat rap s elektronickými žánry, jste i společně s Hugo Toxxem objevili talentované beatmakery, jako třeba Freezera. Jak jste je našli?

03304753.png

Generace, o který mluvíš, přišla v období rozpadu Iscream Boyz – někdy kolem let 2008–2010 – přímo za mnou, že by chtěli něco udělat. Pustili beaty a nebylo co řešit.

A vyhledáváš cíleně spolupráce, sleduješ domácí undergroundovou scénu?

Jednou za čas se objeví beatmaker, MCs hodně málo. Spíš směřuju spolupráce do UK, těch mladejch beatmakerů je tam nespočet a i oni mě sledujou různě na Twitteru a tak. Ať je to, jak chce, těch producentů, co dokážou držet krok a úroveň, je tady strašně málo, a tam naopak hrozně moc. Zároveň ale chci, aby to tady tak nějak vzkvétalo, takže se to budu pořád snažit podporovat. Byl bych ale sám proti sobě, kdybych nedělal s lidma od zdroje.

03312369.jpeg

Zajímá český grime i publikum venku? Tvoje tracky se dostaly třeba do vysílání BBC One Extra.

Sám jsem byl překvapenej, když jsem sem podruhý přivezl Margera na velkej mejdan do Roxy, přijela s ním i jedna bloggerka jménem Hyperfrank, možná to někomu něco řekne. Od ní jsem se dozvěděl, že mě tam lidi hrozně sledujou – jsou prej nadšení, že dělá grime i někdo v jiný zemi. Napsal jsem i věci v angličtině, třeba s francouzskou Perfect Hand Crew v britský produkci od Spookyho – From UK to France and Czech. Video k tomu se dostalo na SBTV, což je asi nejzásadnější žánrovej YouTube kanál. Ze srandy jsem odsekl, že napíšu jednu sloku v angličtině. Ale berou i ty, co jsou v češtině.

03288090.png

Necelý rok po posledním Iscream mixtapu jsi vydal album. Pracuješ takhle rychle vždycky?

Ten mixtape byl hodně rychlej, udělali jsme ho asi za dva nebo tři měsíce. Měli jsme jasnou vizi, jakou energii tam chceme, takže beaty byly vybraný hned, texty taky. Chtěli jsme, aby to mělo ducha toho prvního mixtapu – tvrdej egotrip. Lidi už trochu zapomněli, kdo byli Iscream Boyz, proto ty ohlasy nebyly zas až takový, jako když vydám něco sólovýho. Pro mě to má ale hodnotu velkou.

Desku jsem dělal ani ne rok. Začal jsem to dávat dohromady někdy před létem, vybral jsem beaty a v září začal nahrávat u Mikea Trafika. Trvalo to tři měsíce, pak jsme čekali dost dlouho na hosty, kteří tam naštěstí všichni jsou. Jenom mě mrzí, že tam není Hugo Toxxx a Sergei Barracuda. Ti ale budou na dalších nahrávkách.

Z hostů asi nejvíc překvapí Ondřej Anděra aka Sifon z WWW, jaký máš postoj k tzv. „alternativnímu“ rapu?

V jeho podání to maximálně respektuju, v Čechách je to pro mě jeden z top rapovejch artists, ať už je alternativní, nebo ne. Poznáš, že ten člověk má cit pro rap jako takovej. Já jsem většinu českýho rapu nezvládal poslouchat, ale třeba na kompilaci East Side Unia podle mě WWW měli nejlepší track.

Byla to opravdu pocta, že jsem to se Sifonem mohl udělat a že se mu líbilo, co jsem mu poslal. Pro mě je to jeden z dosavadních vrcholů. Připravujeme i video, mělo by se točit v Gdaňsku, v jednom přístavu. Na to se taky těším. Jak říkám, WWW maximálně respektuju. Taky je rarita, že text pro Temno složil Sifon sám, protože pro WWW většinou píše slova Typlt. Říkal, že se díky tomu po dlouhý době rozepsal.

Sleduješ nezávislou hiphopovou scénu v zahraničí?

Moc do toho nevidím, ale je to daný tím, že celkově do hip hopu nevidím. Já jedu UK. Je hodně alternativních věcí, který mě dokážou nadchnout, ale spíš z doby, kdy jsem fakt poslouchal hip hop – hlavně J Dillu, což byl a dodneška pro mě je jeden z největších vzorů. V UK je taky x neobvyklejch nebo alternativních rapperů, můžu jmenovat třeba Cas is Dead. Údajně má nějakou nemoc, proto má tady ten nickname a nosí masku, asi je zohyzděnej léčbou. Nádech toho je tajemnej a i náplň textů je dost depresivní a zfetovaná.

Vydáváš na vlastním labelu Archetyp 51. Dává ti to svobodu, kterou bys třeba u Hypno808 nebo Bigg Bossu neměl?

Byl jsem na Hypno808, a když jsem nahrával 2051, bavili jsme se s Mikem Trafikem, jestli bych to nechtěl vydat u Bigg Bossu. Nicméně jsem se tou dobou rozhodl, že půjdu vlastní cestou. Respektuju oba dva labely, i když bych se přikláněl spíš k 808, ale ani jeden není směrovanej tam kam já. A asi jsem chtěl mít taky pocit nějaký samostatnosti.