Smradi znenadání zaplavili kolonády. Co si vezou Čelisti z exkurze do Karlových Varů?

Které téma letos hýbalo naším programem? Byly to hlavně filmy, kde se cestuje z bezstarostného mládí do traumatické dospělosti a teenagerům se dějí ošklivé, nepěkné a temné věci. Ve Fjordu dostává od Cristiana Mungiu působivý výprask celá současná společnost. V bezmála hororových Třech týdnech poté si Miroslav Terzić tvrdě vyšlápl na současnou srbskou gen Z aka generaci smradů.

Postaral se tak o jeden z highlightů hlavní soutěže, podobně jako historicky první Švýcar soutěžící o Křišťálový glóbus Jan Eric-Mack a jeho Šťastná rodina, v níž ukazuje, že rodičovství je mnohdy větší břemeno než (helvétský) kříž. A aby nebyla jen shoda, došlo k menší diskusní erupci a seismickému zachvění názorů nad ceněným francouzským debutem z Cannes. Je Gradiva otravný soubor uřvaných klišé, nebo jeden z nejpůsobivějších filmů o dospívání?

A kdo získává naše pomyslné ozubené vavříny? Především dvojice Pawel Pawlikowski a Rjúsuke Hamaguči. Ten první se ponořil do melancholické kapitoly spisovatelské rodiny Mannů a jejich návratu do rodné vlasti po válce. Suverénně vysochaný a výsostně múzický tvar jménem Domovina ukazuje, že ve světě plném příliš dokonalých harmonií nás někdy může rozechvět jen moment nedokonalosti. A japonský držitel Oscara Hamaguči tentokrát řídí svou káru s mistrovskou poetičností světem, který si v momentě konečnosti připustí, že zázrak je možný a kdesi hluboko v nás dříme nová lidskost, jen ji probudit. Znenadání je podmanivým kusem utopie, která dovede i okoralým duším zdatně namasírovat chodidla. Vnějšek se stává novým vnitřkem!

Zažil Aleš ve Varech bílé noci, nebo ho festival stál všechny černé prachy? Kolikrát týdně nacvičuje Šárka revoluci? Napíše Vít někdy své vlastní Dějiny betonu? Proč Tomáš hluboce pohrdá golfem a který horký pramen nejraději nabírá do dlaní? Pijte Čelisti, hojivou minerální vodu české filmové kritiky!