Smrt, domácí násilí a sex s vodní příšerou. Román Tráva je mystická terapie i psychedelický horor

Už obálka, která jako by vypadla z chlípného snu nějakého botanika, nám napovídá, že se budeme pohybovat na hraně mezi realitou a surreálními fantaziemi. Anya Martin pokračuje v tradici starého, ale v posledních desetiletích hojně obdělávaného žánru weird fiction. Jeho základy položili autoři jako H. P. Lovecraft nebo Clark Ashton Smith, dnes na něj navazují Laird Barron nebo Thomas Ligotti.

Není to horor ve stylu Lovecrafta nebo Barrona, kde nadpřirozené síly zlověstně cení zuby hned za rohem naší každodennosti a my jsme proti nim bezmocní. Spíš poetické kráčení na hraně reality a šílenství.

Hlavní hrdinka Sheila musí identifikovat tělo svého mrtvého exmanžela, který se zřítil s letadlem do močálů společně se svou současnou přítelkyní. Z pitevny s ní ale možná odešlo i něco nadpřirozeného. Nebo si to hrdinka možná jen představuje. S démonickou bytostí, která se pak zhmotní v jejím bytě, Sheila stráví několik dní o samotě ve svém bytě, především sexem a kouřením marihuany. Díky tomu je to kniha, která je přesně na hraně mezi psychologickým a psychedelickým hororem.

Martin ke strachům weird fiction přidává ženskou perspektivu, intimitu a téma domácího násilí. Spíš než jako horor lze celou knihu číst jako zvláštní, mystickou terapii. Nejde tu o strach ze světa, ale spíš o hodně niternou snahu smířit se s monstry, ať už těmi vnějšími, nebo těmi, které se plíží uvnitř naší mysli.

K této útlé knize kapesního formátu můžete poslouchat i soundtrack, který sestavila samotná autorka. Seznam skladeb a odkaz k poslechu najdete přímo v českém vydání. Hlavní nedostatek knihy je tak v tom, že je příliš krátká a úsečná, takže ve vás po přečtení nechává toužit po dalších textech Anyi Martin.

Víc o tom, co si lze omylem odnést z pitevny a jak si s tím můžete užívat, si poslechněte v recenzi.