Snapshot je rock´n´roll fotografie: „Omlouváme se za sníženou kvalitu“
Galerie Rudolfinum v pátek 24. ledna otevírá veřejnosti výstavu Only The Good Ones pod kurátorským vedením Michala Nanoru, která se zabývá estetikou snapshotu v kontextu dějin fotografie. Tu si v současnosti přivlastnila mládež žijící v těsném propojení se sociálními sítěmi.
Absurdita okamžiku, floutkovství Kids Larryho Clarka, stírající se hranice mezi amatérstvím a profesionalitou, obscénní dokument každodennosti a důsledný nezájem o technickou dokonalost. To všechno jsou reference vztahující se k fotografii, kterou ztělesňují autoři jako Nan Goldin, Jürgen Teller, Ryan McGinley nebo vizuální stránka magazínu VICE. Dnes ji vstřebala především internetová generace používající Instagram. Výstava Only The Good Ones ukáže přes 200 děl ovlivněných snapshotovou estetikou, kterou začátkem 60. let pojmenoval vedoucí fotografického oddělení galerie MoMA John Szarkowski. Ten v Americe až do 90. let určoval, co je to umělecká fotografie.
O snapshotu se začíná hovořit v roce 1900, kdy Kodak uvedl svůj malý fotoaparát Brownie, který stál pouhý dolar, a tak fotku zpřístupnil. Mezi současnými autory jako Ari Marcopoulos nebo Jerry Hsu, kterého mnozí budou znát spíš jako skejťáka, se objeví jména Walker Evans nebo Jacquese Henri-Lartigue. Jeho fotografie podle kurátora Michala Nanoru působí nadčasově a v eseji doprovázející výstavu rýsuje trochu s nadsázkou paralelu mezi ním a Jackass stanice MTV: „Lartigue je důležitej tím, že byl posedlej zaznamenáváním svýho rodinnýho života a zároveň eskapád, který dělal, ať už lítal letadlem nebo jezdil na těch strojích, který sestavovali s kamarády. To bylo důležitý a nashromáždil obrovský množství fotografií, asi sto tisíc. Zároveň se dostal do toho galerijního kontextu a byl oceněnej jako autor, kterej je důležitej svým pohledem. Když se dneska člověk na ty fotky podívá, tak jsou zvláštně moderní a bezprostřední, nejsou takový ztuhlý jako je většina zobrazování ze začátku 20. století.“
Walker Evans se dá v historii americké fotografie jen těžko obejít a i v Nanoruově interpretaci dějin snapshotu má svůj význam: „Vymezoval se ve svý době proti nový americký fotografii, která se naopak snažila vyhnout populární kultuře a chtěla bejt hodně vznešená. A všechno, co Walker Evans dělal, popírala. Je důležitý ho tam ukázat, protože to byl on, kdo začal fotit plakáty, auta a lidi a obyčejný kuchyně a chápat to jako něco důležitýho.“
Only The Good Ones nezahrnuje žádné české autory, přestože by se tam svým přístupem k fotografii jistě hodil například Bohdan Holomíček. Nanoru při výběru ale vycházel z newyorské scény: „Proč tam nejsou český fotografové, je daný tím, že výstava je plodem mýho pobytu v NY – je pohledem skrz ten pobyt a skrz optiku newyorskejch galerií a scény. Bohužel, a to je docela důležitá věc, tam není žádnej českej autor v tomhle ohledu vidět. Kdyby tam někdo z nich byl zařazenej, tak by to působilo asi tak, jako bys měl kompilaci, na který byla Nirvana a Vypsaná fixa.“
Na fotkách se mnohdy objeví ruka zasahující do obrazu nebo naopak postavám chybí hlavy. Často je také v důsledku netěsnící závěrky osvětlená část snímku. Syrovou a neidealizovanou skutečnosti umocňuje technická nedokonalost, kterou Nanoru jako výchozí pozici dává do souvislosti s přístupem nezávislé hudební scény: „Snapshot sdílí s rock´n´rollem a punkem etickej přístup. To, že se dá udělat hodně s málo prostředkama. Máš tady tuhle tu strašně jednoduchou technologii a k tomu máš to velký srdce a ten velkej výraz. Já osobně mám některý písničky, který mě bavěj, ve 32kbps a mám je radši než ve větší kvalitě. Každopádně mi většinou nejde o to, v jaký technický kvalitě jsou a jak je to udělaný, ale o to, s jakou emocí a nasazením do toho jde ten, kdo to dělal.“
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
