„Snažíme se youtubery vyvést z ghetta. Jako kdysi gamery,“ říká Tomáš Zvelebil
Tomáš Zvelebil je známá postava českého gamingu. V 90. letech vedl časopis Score, potom připravoval Game Page pro Českou televizi. Nyní zkoumá, jak dělat televizní zábavu pro internetovou generaci. Tam nejprve před rokem uvedl pořad Hrajeme s Alim, který před pár měsíci nahradil nový formát Aliho parťáci.
Jak byste srovnal gamingovou scénu v 90. letech a dnes?
Gamingová scéna v 90. letech – to byly divoké časy. Bylo to období, kdy obrovské časopisy dostali do rukou hrozně mladí lidé a mohli si s nimi dělat, co chtěli. Pracovali jsme velmi chaoticky, do toho jsme pařili hry i po hospodách.
Kolik bylo vám?
Mně bylo 19 let, když jsem začal dělat Score, a 20, když jsem se stal šéfredaktorem.
Jakou mělo Score čtenost tehdy?
Pamatuju si to, hodně jsme to mezi sebou srovnávali. Dneska se těch časopisů prodává mezi šesti a devíti tisíci, tehdy se jich prodávalo mezi pětačtyřiceti až pětapadesáti tisíci.
Na Score si vzpomněla většina mých kolegů na Radiu Wave. Četli ho, když jim bylo -náct. Jak se změnila gamingová komunita od 90. let?
Změnila se a je tam několik faktorů, které ji hodně ovlivnily. První jsou konzole. Tehdy to byla parta poďobaných kluků, kteří pařili na PCčkách, která si sami stavěli. Scházeli se fyzicky, aby si o tom popovídali, často u toho jednoho kamaráda, který byl ten šťastný, že mu rodiče koupili Amigu nebo PC. Hrálo se ve čtyřech osm hodin, dokud někdo neusnul, pak šel hrát další. Dneska máme konzole, takže hraje daleko širší spektrum lidí, kteří přes den normálně pracují. Je to běžnější záležitost a sdílení zážitků i samotné hraní se dnes děje hlavně přes internet.
Internetovou herní kulturou se zabýváte i na televizních obrazovkách. Proč jste pořad v televizi Hrajeme s Alim přejmenoval na Aliho parťáci?
Měl jsem nešťastnou ruku při vybírání názvu. Vypadalo to, že je to další herní pořad, ale tak to nebylo. Bavili jsme se s youtubery, bavili jsme se o trendech, dělali různé kraviny. Takže jsem si řekl, že uděláme nový pořad s novým názvem, který bude věrně korespondovat s tím, co se tam děje.
Jak reagují youtubeři, když je pozvete do televize?
To je zajímavé. Dřív to bylo něco, o čem jste dlouho vyprávěli všem a chlubili jste se tím. Dneska když se to řekne youtuberovi, tak ten se podívá na vlastní počty zhlédnutí a řekne „vy máte sledovanost 70 tisíc a to já mám za tři hodiny na svém videu“, což není pravda, protože ta metrika je jiná. Každopádně ho často musíme přesvědčit, že je to dobrý koncept a že je to zábava. S Fattym Pillowem jsem si psal třeba rok.
Jak byste zhodnotil televizní zábavu pro mladé?
Kvůli její absenci jsem ten pořad začal dělat. Pokud mi je mezi 15 až 25, nebo i víc, tak není na co koukat. Možná seriály, ale ty taky nejsou české, protože se nedělají. A pokud dělají, tak je to taková ušmudlaná věc, která přeleze v České televizi dvaceti pěti odděleními a vyleze z toho něco, co se má líbit každému, a nelíbí se to nakonec nikomu.
V Aliho parťácích se vedle streamera a youtubera Fattyho Pillowa objevuje i herec, moderátor a režisér Ondřej Sokol. Propojujete tak svět YouTube a profesionální audiovizuální kultury?
O to mi hlavně šlo. Před dvěma a půl roky jsem si řekl, že ty trendy směřují k internetu. Nebyly tady ani žádné jiné osobnosti než potom youtubeři a rozhodl jsem se, že budu ten pořad dělat. Teď už to všichni chápou, že je YouTube potřeba, některá videa jsou příšerná, ale lidi to baví. Jsme v podobné situaci jako s gamingem v 90. letech. Všichni chápali, že to lidi hodně zajímá, ale pořád byla celá ta věc v takovém ghettu. Děti Ondry Sokola to taky sjíždí, takže ho to zajímá. Udělali jsme to proto, abychom z toho ghetta vyšli a ukázali, že můžeme oslovit i širší veřejnost.
S Fattym Pillowem, kterého jsme v lednu měli i na Radiu Wave, jste v pořadu založil rubriku Šéfík internetu, kam vám posílají malí tvůrci videa. Kolik jste jich viděl?
Asi 300, ale dostali jsme jich už 1500. Nedali jsme lidem žádné mantinely, takže některá mají klidně 45 minut a jsou bez pointy. Nejdřív jsem se na to začal dívat sám, ale musím u toho vytvářet ještě ten pořad, takže to za mě nakonec vzali jiní.
Mají ta videa tedy vůbec smysl?
Když vezmete YouTube jako jednu televizi a posadíte to vedle reálné televizní tvorby třeba ČT1, tak to samozřejmě neobstojí, protože těch videí jsou tam tisíce a je jen na vás, jestli si ta kvalitní najdete.
Bude se obsah tedy profesionalizovat, když už se youtubeři dostali na televizní obrazovky a spolupracují s filmovými tvůrci?
To, že se krásná holka posadí před kameru a baví se o mikinách, neznamená, že je schopná dělat televizní vysílání. Chtěl jsem ten pořad koncipovat opačně a do televize přivést tu autentičnost, spontánnost internetu. Spousta těch videí je opravdu o tom, že se někdo zavře do botníku a na konci řekne „ahoj, uvidíme se příště“. Jenže jsme pak zjistili, že od televize lidé pořád něco očekávají, a je tam proto potřeba dodržovat nějaké zákony. Například v našem pořadu běhal kameraman v obraze a přišlo nám strašně moc stížností. Postupem času jsme si řekli, že to budeme přibližovat televizi, aby to bylo pořád fajn a svěží, ale i televizní.
Založil jste agenturu, která propojuje youtubery a komerční značky…
Ano. Mám hlubokou zkušenost nejen s youtubery, ale i s dalšími známými lidmi. Máme velmi silné kreativní zázemí a do půl roku plánujeme zřízení ateliérku. I ti kluci, kteří jsou velmi zábavní a mají ty osobnostní předpoklady, ale nemají ještě zvládnutou techniku. Máme okolo sebe tyhle Ondry Sokoly, špičkové zvukaře, kteří pracovali na velkofilmech, herce a i tuhle skupinu lidí chci propojit.
I Šéfík internetu je sponzorován značkou čokolády. Je tohle způsob, jak může televize získat další sponzory?
Pořad si produkujeme sami. Ten pořad není televizní, máme s ní smlouvu. Pokud by ta otázka zněla tak, jestli si myslíte, že youtubeři pomůžou zvýšit sledovanost tak, aby ten vysílací čas potom televize mohly prodat, tak určitě, ale ne tak, jak si všichni myslí. Na začátku jsem tam měl Expla jako největšího youtubera a ta očekávání byla velká, ale ten pořad se pořád musí držet nějakých televizních mantinelů, aby to sledovanost mělo, protože běžný divák a veřejnost zase tyto lidi neznali.
Představa, že se díky youtuberům připoutá mladší generace k televizi, je tedy docela mylná? Mladí lidé už se na televizi prostě nechtějí koukat?
Nemyslím nutně, že je mylná, ale jde tam spíš o to, že ty televize by měly začít využívat více principů internetu, ať už vnitřních, dramaturgických, nebo vnějších, tedy způsoby, jakým jsou ty pořady poskytované divákům. Díky tomu, že si můžu najít internetové vysílání České televize na televizním přijímači, tak se podívám, co dávají, ale třeba na notebooku bych to nikdy nehledal. Nepřemýšlet o tom tak, že tam nacpou nějakého Ferdu, ale sledovat to, proč se mladí lidé dívají právě na tyto osobnosti a jaké žánry je baví.
Řešíte jako tvůrci třeba problém internetové šikany a nějakou společenskou odpovědnost, když pracujete s tak citlivou skupinou, jako jsou děti?
To je mylná představa. Ten pořad má největší sledovanost ve věkové kategorii 18 až 29. Nepopírám, že v té skupině patnáctiletých mám hrůzostrašný share – každé čtvrté dítě, které sedí u televize, se na nás kouká, ale je to minoritní skupina vůči celému diváctvu.
Dobře, tak co je pro vás tabu a co byste svým divákům naopak chtěl sdělit?
Všichni mluvíme tak, jak mluvíme, a případně to vystřihneme nebo vypípáme. Přirozeně máme odpovědnost a vnitřní hranice, s jazykem jsem pracoval, dělal jsem časopisy a nechceme, aby tam zazněly nějaké fekálie. A s tou společenskou odpovědností – my se tato témata snažíme vznést. Měli jsme tam třeba video o klukovi, kterého šikanovali, k tomu jsme se vyjadřovali. Teď jsem dostal video od holky schizofreničky, které bude v jednom z příštích dílů, a to je neskutečný příběh, na který jsem koukal s otevřenou pusou. Napsala mi na Facebook, že by ráda poslala video, ale že se bojí, co tomu lidi řeknou. Dnes se na internetu všichni vyjadřují ke všemu svobodně a nemyslím si, že je to úplně dobré. Děti si myslí, že se musí s lidmi bavit buď velice hrubě, protože se jich nemůžou dotknout, nebo velice uplašeně. O tomhle se chceme bavit.
Kde vidíte tvorbu youtuberů za 5 let?
Každého jinde. Znám je dobře. Ti starší se trochu bojí, že YouTube zanikne, že se s ním něco stane, ale to si opravdu nemyslím. V Googlu si to určitě pohlídají, vždyť YouTube je neuvěřitelná platforma zábavy na úrovni smartphonu – je to nejjednodušší, nejlepší, nejstylovější způsob, jak na něco koukat.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
