Sókratés versus Einstein
Albert Einstein je považován za první světovou celebritu v oblasti vědy. Podobně na tom však – ve svém časoprostoru – byl třeba Sókratés.
Tak jako vývoj fyziky můžeme rozdělit na období před teorií relativity a po ní, dělí se řecká filosofie na období před Sókratem a po něm. Bylo totiž možné ho následovat, bylo možné s ním nesouhlasit – ale nebylo možné ho pominout. Dopad jeho díla byl příliš výrazný.
Princeton vs. Athény
Einstein se ke konci svého vědeckého života pohyboval na prestižní univerzitě v Princetonu, Sókratés působil v centru tehdejšího intelektuálního kvasu, v Athénách. Pravda, místo kanceláře se stýkal s kolegy na pitkách, kterým se v řečtině říkalo rozkošným slovem „orgie“, ale posluchačů měl taky dost. Nescházel se s nimi však ve strohých učebnách, nýbrž korzoval s nimi po okolí.
Jako filosof měl Sókratés výhodu, kterou mu dnes může závidět každý vědec v Evropě: jakýkoliv objev má dnes čáku na slávu jen tehdy, je-li publikován v angličtině – ostatní jazyky jako by nebyly. Sókratés s nějakým periferním jazykovým prostředkem problém neměl: jeho mateřština byla iónská řečtina, tehdejší „vědecká“ lingua franca a nemusel tak řešit překladatele.
Mýtus o jeskyni
Jestli dnes veřejným životem cloumají nejrůznější aféry a kampaně, třeba #metoo, pak Sókratés měl de facto svou kampaň #mýtus. Je to slavný mýtus o jeskyni, jeden z nejvýznamnějších obrazů v dějinách evropského myšlení. Smyslem toho podobenství je poukázat na to, že pravdu v našem světě nenajdeme: je skrytá, je jinde, je tam venku. S trochou nadsázky by se dalo říci, že tím inspiroval všechny moderní konspirační teorie, které jsou založeny na stejném přesvědčení.
Mýtus o jeskyni se stal pro svou symboličnost tak významným, že by si zasloužil nějakou obdobu dnešní Nobelovy ceny. S přihlédnutím ke specifikám řeckého pantheonu by to mohla být třeba Apollonova cena, udělená panu Sókratovi za jeho přínos kognitivním vědám.
V nelibosti mocných
S Einsteinem sdílí Sókratés ještě jeden aspekt: oba se svým učením znelíbili elitám. Einsteinovy knihy byly kvůli jeho židovství v Německu zakázány a páleny, on sám dál nerušeně tvořil v USA. To Sókratés, když upadl v nemilost u athénských mocných, volil jiný postup. Neutekl. Zůstal, i když byl v politickém procesu odsouzen k trestu smrti a i když mu pak byla pokoutně nabídnuta možnost útěku.
Smrt si tedy Sókratés vybral jako morální cestu a cynikové by mohli namítnout, že si tak na sklonku života řekl ještě o jednu dnešní cenu: Darwinovu cenu za smrt z hlouposti. To by ovšem bylo nepochopení Sokratova učení.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
