Songwriteři Blacksheepboy a Pale&coy natočili ódy obývákům a elegie ulicím

Split These Days / Urban Foxes si nejde neromantizovat. Už obal společné desky, dvě židle, stůl a okno, ve kterém se odráží nehostinné noční město, funguje jako chvála domova. I když se člověk občas šeptem hádá před spaním, uprostřed noci ho prohání bizarní noční můry (Lichnovský si je pravidelně zapisuje a občas i veřejně čte) a v tuhé zimě trpí únavou nebo úzkostí, doma čeká někdo, kdo mu bude ochotně krýt záda. Tak by se dala popsat atmosféra desky dvou extrémně citlivých solitérů.

Čtěte také

Minimálně její první polovina, These Days, za kterou autorsky stojí Zdeněk Lichnovský, působí jako jedno extenzivní milostné vyznání, které patří nejen nejdůležitější osobě v jeho životě, ale světu obecně. Vůbec nevadí, že je to někdy nezáměrné – třeba když si Blacksheepboy v úvodním tracku dělá starosti kvůli chladnoucím milostným citům a zní to jako zpověď z nikdy nekončícího okouzlení vším, co je zrovna po ruce. Mimochodem, je dost těžké tomu okouzlení nepropadnout, když člověk slyší nadpozemsky působící mnohohlas na konci úvodního tracku These Days.

Nezáměrnost je pro split Blacksheepboye a Pale&Coy skoro ústřední charakteristika. Někdy oběma interpretům prokazuje službu a dělá z desky až dojemně věrohodný počin, jindy je trochu kontraproduktivní. V takových chvílích škodí hlavně Lichnovskému, který si nejspíš ze svých větších projektů (Apollinaire, Peter Pan Complex) do Blacksheepboye přinesl slabost pro opulentní aranže. Jeho komorní, ložnicový pop čas od času vygraduje k sonickým explozím (The Advent, SHE), které připomínají roztomilé coververze M83. Na desce, která už svým obalem dává najevo, že v ní není prostor na žádné velké fláky, to bohužel moc nefunguje. Pozitivní ale je, že ani ve svých nejepičtějších a zároveň nejzbrklejších pasážích Blacksheepboy neztratí posluchačskou přízeň. Lichnovský totiž disponuje talentem napsat prachsprostě krásnou melodii a odzpívat ji se srdcem na dlani – takže mu člověk odpustí úplně všechno. Občasný projev jako z lidušky, trochu zbytečný cover i hitovku, co možná až moc připomíná Cut Copy: Solid Ground Strikes Back. U poslední výtky je to odpouštění nejsnazší, protože jde zároveň o jeden z nejzábavnějších tracků celého splitu.

Pale&Coy / Blacksheepboy – These Days / Urban Foxes |foto: tiskový servis Pale&Coy / Blacksheepboy

Jestli se Blacksheepboy vyznává z lásky v obýváku, Pale&Coy mrzne venku a kouká do okna. Urban Foxes je daleko prozaičtější počin než These Days. Na ulici není čas na rozjímání, alt Elišky Míkovcové se trefuje do neviditelného nepřítele a zahřívá se přitom svižnou elektronikou, ve které to duní pragmatickými basy. Pale&Coy přes svůj název odkazující na plachost působí extrovertnějším dojmem než Blacksheepboy. Může za to i fakt, že Míkovcová svůj mimořádně silný, charismatický hlas zbytečně neschovává pod vrstvy synťáků. Po právu se nestydí ani za své texty. Studené lamenty desky Urban Foxes elegantně obchází patos i klišé, ke kterému už tolik domácích kapel vyšlapalo cestu, když doufalo, že si toho nikdo nevšimne. Pale&Coy se na potenciální nesrozumitelnost rozhodně nespoléhá a je to jeden z mnoha důkazů na desce, že se na české scéně objevila osobnost, se kterou by se do budoucna mělo počítat.

Split These Days / Urban Foxes není bezchybný počin. I přes jeho nedostatky, nebo možná díky nim, člověk snadno docení přednosti obou písničkářů. Lichnovský a Míkovcová nejsou žádní velcí producenti, jako songwriteři ale mají až nečekaně jasnou vizi. Kdyby svoje písničky odehráli na pár zlomených dřívek, stejně by bylo poznat, že psát ódy z obýváků i elegie z nočních měst jim bylo předurčeno.

Hodnocení: 75 % / 75 %
Pale&Coy / Blacksheepboy – These Days / Urban Foxes (2016, self-realesed)