„Současný tanec? Hodně pestrý. V Česku ušel velkou cestu,“ říká choreograf Martin Talaga

Představení SOMA nevytváří pořád jeden a ten samý tým stejných tanečníků, ale ty se do něj snažíš přivést různé kluky. Setkáváš se s tím, že do toho někteří nejdou, protože se stydí za své tělo?

Já jsem lidským tělem velmi fascinovaný. Řeším ve své tvorbě primárně tělo mužské|foto: Manel Ortega

Ano, s tím se setkávám velmi často. A to je taky motor, který mě v tom pohání. Někteří kluci se ale vracejí a já jsem jim za to hodně vděčný, protože díky nim to můžu dál vyvíjet. Ale jinak je to boj. Kolem devadesáti procent mnou oslovených lidí, které považuji za zajímavé a krásné, mělo se svým vzezřením problém, že nebyli schopní své tělo na veřejnosti ukázat.

Je lidské tělo a body shaming tématem dnešního tance?

Já jsem lidským tělem velmi fascinovaný. Řeším ve své tvorbě primárně tělo mužské. Ten vývoj vnímání těla se v evropském kontextu mění. Vyrovnáváme se s tím, že bylo dlouhou dobu popíráno křesťanskou tradicí.

Co uvidím, když si zajdu na současný český tanec?

Uvidíš těla. Uvidíš muže a ženy, kteří přistupují k tanci opravdu různě. Máme tu taneční pohybová díla, která jdou víc po estetice, pak tu ale máme také soubory, které razí spíš fyzikalitu, jdou až na hranice únosnosti a vyvádí diváka do nekomfortní zóny. Nebo taky můžeš vidět krásné a vábivé dílo tanečníků, kteří jsou technicky absolutně zruční.

Ten vývoj vnímání těla se v evropském kontextu mění. Vyrovnáváme se s tím, že bylo dlouhou dobu popíráno křesťanskou tradicí|foto: Svetlana Lopato

Chystáš teď nějaký nový projekt?

Ten nejbližší se jmenuje Ancient Rebirth a budu ho dělat ve spolupráci s výtvarníkem Denisem Baštugem a fotografkou Evelyn Benčičovou. Vznikne výtvarně-performativní video, ve kterém propojíme archetypy řecké mytologie s kontextem člověka v postmoderní době.