Soudní proces je součástí celkové kompozice díla. S Matějem Hájkem o Ztohoven, sochařství a svobodě

Nejspíš jste zaznamenali rudé trenky nad Hradem nebo atomový výbuch ve vysílání České televize. Za obojím stojí umělecká skupina Ztohoven a s jedním z jejích zakládajících členů, Matějem Hájkem, jsme vedle provokativních skupinových akcí probrali i jeho cestu k sochařství a architektonickým realizacím. Na jedné z nich jste možná viděli řádit děti v pražské zoo.

„Lešenáři ve švédských přístavech byli hodně zajímavá sorta lidí. Potkávali se tam bývalí kriminálníci s přistěhovalci a blázny. Jak mi řekl jeden známý, tuhle práci tam nikdo normální dělat nejde. Mně byl ale tenhle testosteronový kolektiv dost blízký a rychle jsem zapadl,“ popisuje Matěj Hájek zásadní zkušenost. Během studií na AVU ho přesměrovala od nových médií k sochařství. Stavba rozsáhlých konstrukcí, které jsou hotové do dvou dnů a výrazně zasáhnou do podoby města, ho nadchla monumentálností a fyzičností. Hájek hned přešel do ateliéru Jaroslava Róny, soše a konstrukcím ve veřejném prostoru se od té doby věnuje.

Matěj Hájek je sochař a pod pseudonymem Otto Horsi působí v diverzně-umělecké skupině Ztohoven. Jeho sochy a objekty potkáte vedle galerií i ve veřejném prostoru, mimo jiné třeba v pražské zoo. Ztohoven spoluzakládal ve dvaceti letech, když začínal studovat nová média na pražské AVU. Aktuálně se věnuje hlavně soše a projektům na pomezí krajinné architektury a landartu, na kterých spolupracuje s několika architektonickými studii.

Ještě dřív před sochou Hájek podnikal kontroverzní umělecké akce se Ztohoven. Skupinu zakládali jako parta začínajících studentů vysokých uměleckých škol, která se zčásti znala už z dětství, konkrétně z oddílů skautu a woodcraftu. Smysl pro týmovou práci vychází u Hájka také ze sportu. Od malička hraje ragby, o kterém nadšeně mluví jako o archetypální bitvě: „Musíte to v sobě řešit, pokud to ve vás je. A tyhle pudy je potřeba kultivovat, jinak se vám to vymkne. Mně osobně ragby dalo hodně.“

Akce Ztohoven jsou mediálně dobře známé, bez toho by to ani nešlo – je to součást akce. Falešný atomový výbuch ve vysílání Panoramy na ČT, hry s identitou v rámci akce Občan K nebo vyvěšení rudých trenek nad Hradem, to jsou jen některé z dlouhého seznamu v portfoliu Ztohoven. Za své činy několikrát čelili trestním oznámením, dostali se taky před soud, kde jim vedle pokuty hrozilo i odnětí svobody.

Jaké bylo postavit se za aktivity Ztohoven poprvé před soud?
Poprvé to bylo kvůli atomovému hřibu v Panoramě na ČT. Bylo to jako na základní škole, když jsi prvňáček. Je tam ta instituce a stanovená autorita, se kterou se setkáváš. A postupně si uvědomíš, že ta autorita je v tvojí hlavě.

Takže pak už to bylo snazší? Pamatuješ si, kolikrát jste byli za aktivity Ztohoven u soudu?
Popravdě nevím. Vnímám to jako součást celé kompozice. Se soudem jsme začali pracovat jako s dalším dějstvím akce.

Jak se s tímhle dějstvím vyrovnáváš v každodenním životě, přece jenom můžeš dostat vysoké pokuty za aktivity, které jsi v podstatě nemusel dělat?
Je to prostě součást hry. Čas navíc, který tomu musíš věnovat a věřit, že to dopadne dobře. Zásadní je pro mě citlivost vůči svobodě, že ji může někdo omezit. Ve chvíli, kdy se tohle červené světélko rozsvítí, je pro mě důležitý náš kolektiv, o který se můžu opřít.

Jak Hájkovi akce Ztohoven změnily život? Co má společného sochařství a lešenářství? Jak ho ovlivnilo ragby a proč mu byl woodcraft bližší než skaut? Poslechněte si rozhovor Veroniky Ruppert.

  • Výtvarné umění
  • Rozhovor